Před deseti lety odešel Otto Wichterle

Profesor Otto Wichterle patřil k průkopníkům makromolekulární chemie a byl jednou z nejvýraznějších osobností české vědy 20. století. Výjimečného vědce, jehož kariéru poznamenal život v socialismu, si lidé pamatují hlavně jako objevitele silonu a měkkých kontaktních čoček.

Wichterle však byl i neohrožený občan, který si vždy dokázal zachovat tvář a eleganci. Od smrti slavného vědce a vynálezce uplyne v pondělí deset let.

Mládí

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově v podnikatelské rodině - otec byl spolumajitelem strojírny Wikov (pozdější Agrozet Prostějov). Absolvoval České vysoké učení technické v Praze (byl asistentem zakladatele české školy organické chemie profesora Emila Votočka) a zahájil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (nedokončil kvůli okupaci).

Syntéza silonu

"Pěstovat vědu je nesmírně vzrušující a zábavné. Člověk se cítí nesmírně svobodný," tvrdil vědec, jehož objevitelská kariéra začala za druhé světové války. Po uzavření vysokých škol dostal nabídku od Baťova výzkumného ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu oddělení polymerů. Jeho tým vyvinul postup spřádání polyamidové příze tryskou, což později umožnilo výrobu ponožek a punčoch z prvního českého umělého vlákna - silonu. V té době byl také zatčen pro styky s formujícím se odbojem. Čtyři měsíce, které strávil ve vězení gestapa, označoval za "exkurzi".

Na vysokých školách

Po válce se Wichterle habilitoval na organickou chemii, přednášel na vysokých školách, napsal několik učebnic a pokračoval ve výzkumu. Roku 1949 rozšířil svou habilitaci na obor technologie umělých hmot, zřídil katedru technologie plastických hmot a v témže roce se stal jejím prvním profesorem.

Pro svůj "buržoazní" původ a "neochotu nadřazovat politická kritéria nad vědecká" sice nezískal podporu tehdejšího komunistického režimu, jeho vědecká prestiž jej ale dovedla až na místo jednoho ze tří děkanů nově zřízené Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT).

Kontaktní čočky

Jeho největší objev měl ale teprve přijít. Roku 1952 se začal zabývat vývojem síťovaných hydrofilních gelů. Na jejich výzkumu se zásadně podílel jeho asistent Drahoslav Lím, který hydrogel (látku, která později umožnila přípravu čoček) také prvně syntetizoval (1953).

Politické prověrky roku 1958 ukončily Wichterleho působení na VŠCHT i zdejší výzkum čoček. V témže roce ale dostal příležitost vybudovat Laboratoř vysokomolekulárních látek ČSAV (nyní Ústav makromolekulární chemie) a stal se prvním ředitelem této instituce.

Rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do tvaru kontaktní čočky provedl ale doma. Den před Vánocemi 1961 si z dětské stavebnice Merkur sestavil prototyp odlévacího zařízení (později nazývaný "čočkostroj") a jako náhon použil dynamo z jízdního kola svých synů. "Na Štědrý den odpoledne jsem si vyrobil první čočky," vzpomínal chemik, jehož vynález se brzy rozšířil po celém světě.

Potíže s režimem

Tehdejší československý stát pak získával nemalé prostředky z licenčních poplatků. Po roce 1968, kdy Wichterle pro svoji angažovanost upadl v nemilost normalizačních úředníků, prodala Akademie věd Wichterlovy patenty do USA za cenu zhruba odpovídající jednoročnímu výnosu z licencí. Roku 1970 musel Wichterle z čela Ústavu makromolekulární chemie odejít a dále pracoval jako řadový vědecký pracovník.

Angažoval se i politicky. V letech 1968 až 1969 byl poslancem České národní rady, od ledna do listopadu 1969 i poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR. Roku 1968 byl předsedou přípravného výboru Společnosti pro lidská práva a patřil k prvním signatářům manifestu Dva tisíce slov.

Předsedou Akademie věd

Slavný chemik, který byl členem řady zahraničních akademií věd, nositelem mnoha vyznamenání a čestným doktorem několika univerzit, se ve své vlasti plného uznání dočkal až po změně politických poměrů. V roce 1990 ho tehdejší prezident Václav Havel jmenoval předsedou Československé akademie věd a o tři roky později byl zvolen čestným předsedou Akademie věd ČR.

Autor či spoluautor asi 150 patentů a přes 200 publikací, po kterém je pojmenována i jedna z planetek, zemřel 18. srpna 1998 ve Strážisku na Prostějovsku. Velkou oporou v životě mu byla i manželka Linda. Narodili se jim dva synové - rovněž chemici.

Foto: Profimedia, VŠCHT, archiv