Odborníci stále nevědí, co způsobuje koktavost. Poruchou plynulosti řeči trpí zhruba jedno až dvě procenta populace. Vědci zatím přišli na to, že jde o neurologickou poruchu, na kterou má v pozdějších stádiích velký vliv také psychika.
Nelze nijak odhadnout, u koho se objeví. U dětí, v jejichž rodinách se koktavost dříve vyskytla, je ale pravděpodobnost mnohem vyšší, řekl dnes na veletrhu Medical Fair v Brně profesor Luc de Nil z kanadské Univerzity Toronto.
Na problémy lidí trpcí koktavostí má upozornit mezinárodní konference, která se koná na brněnském výstavišti při příležitosti dnešního Mezinárodního dne porozumění koktavosti.
Role psychiky
"Děti začínají koktat nejčastěji mezi druhým až šestým rokem. Zhruba 50 až 70 procent z nich se může vyléčit už během prvních dvou let po objevení koktavosti. V dalším průběhu vývoje dítěte se z toho stává stále více psychologický problém. Děti se snaží komunikaci vyhýbat a osvojují si zvláštní způsoby chování," řekl Nil.
Pro koktající je jakákoliv komunikace velmi stresující, mnohdy se nejsou schopni ani představit. Mnohé postižené děti mají podle lékařů problémy se zařazením do kolektivu, jsou zdrojem posměchu a mnohdy i šikany. Dospělí hledají hůře uplatnění na trhu práce.
ČTĚTE TAKÉ: Návštěva v lidském mozku: jak vzniká řeč?
Podle Nila dříve lékaři předpokládali, že koktání může vznikat v důsledku stresu v rodině, ve škole či práci. Rovněž rodiče se často domnívali, že na koktání svého dítěte nemají upozorňovat, protože to může situaci ještě zhoršit a porucha sama odezní.
"Poslední studie ale ukazují, že tomu tak není. Samozřejmě, že pokud se dětem od počátku říká, že by neměly koktat, nebo jsou za to dokonce trestáni, může tento stres koktání ještě zhoršit. Rodiče by ale tento problém určitě neměli ignorovat, měli by o tom s dětmi naopak co nejvíce hovořit a co nejdříve vyhledat odbornou pomoc," řekl Nil.
Za-za-zatracený stres!
Stres hraje v pozdějších fázích vývoje koktavosti velikou roli. Podle logopeda Petra Staníčka ze Soukromé kliniky Logo například děti postižené touto poruchou přestávají koktat, když zpívají, rytmicky vytleskávají slova, nebo když hovoří s jinými dětmi či zvířaty. Také dospělí mají tendence koktat více ve psychicky vypjatých situacích.
Léčba koktavosti je nejúspěšnější právě u malých dětí. "Když se lidé učí mluvit plynuleji, je to podobné, jako když se učí cizí jazyk. U malých dětí je to velmi spontánní, neuvědomují si, že je někdo učí. Proto je důležité s nimi začít co nejdříve," řekl Nil. V pozdějším věku musejí pacienti vyvinout mnohem větší úsilí a odhodlání, někteří z nich se koktání nezbaví nikdy.
Ilustrační foto: profimedia.cz
