Písně plejtváků v mořích okolo Šrí Lanky jsou rok od roku hlubší. Velryby to asi dělají schválně. Co je k tomu vede, se však nepodařilo zjistit. Všichni kytovci trpí akustickým smogem z lodních šroubů.
Plejtvák obrovský má tři dobře odlišitelné poddruhy. Ten nejmenší z nich žije v Indickém a Atlantickém oceánu. Měří na délku jen okolo čtyřiadvaceti metrů (jeho příbuzní mají od hlavy k ocasu osmadvacet až třicet metrů). Že je menší, ale neznamená, že by byl méně zajímavý. Naopak. V poslední době se z neznámého důvodu rozhodl začít zpívat hlubším hlasem a nikdo neví proč.
Jennifer Miksis-Oldsová z Pensylvánské univerzity a Sharon Nieukirková z Oregonské státní univerzity nahrávaly zpěv plejtváků ve vodách Šrí Lanky deset let. Ukázky si můžete pustit všude okolo.
Frekvence nejvýraznější části volání plejtváků klesla během této doby ze 107 hertzů na pouhých sto. Vědkyně to zveřejnily na nedávném setkání Americké akustické společnosti. Rozdíl, který našly, je podobný jako pokles hlasu lidského chlapce před a po pubertě. Lidské ucho registruje zvuky mezi 20 a 20 000 Hz, nejcitlivější jsme ovšem v pásmu mezi 2000 a 5000 Hz.
Poslední sloka
Typické volání plejtváků se skládá ze tří slok: nízkého začátku, zvýšeného prostředku a opět nízkého závěru. Právě závěr má frekvenci okolo sto hertzů. Trvá asi dvacet až třicet sekund. Kdyby klesal tón všech částí písně, bylo by vysvětlení nasnadě. Plejtváci by se mohli zvětšovat, což si někteří odborníci myslí. Větší zvíře má logicky hlubší hlas, poněvadž má větší hlasivky. Jenže první dvě sloky volání plejtváků zůstávají pořád stejné. "Nikdo nemůže s jistotou říct, proč to dělají," prohlásila Miksis-Oldsová.
Mohla by to být jednoduše móda. Písně plejtváků slouží hlavně k lákání sexuálních partnerů, takže to zní docela logicky. Plejtvák patří k velrybám, jež mají místo zubů kostice. Slouží jim k filtrování drobných organismů z mořské vody.
Biologové ještě donedávna věřili, že kosticové velryby nepoužívají na rozdíl od svých ozubených příbuzných echolokaci. Nedávno ale přistihli keporkaky, což jsou také kosticové velryby, při vydávaní zvuků, které připomínají sonar. Takže asi budou minimálně jednoduché echolokace schopni. Naprostá většina písní kosticových velryb však slouží ke komunikaci s ostatními příslušníky vlastního druhu.
Akustický smog
Dnešní oceány ovšem nejsou pro velrybí písně vhodné prostředí. Může za to hluk lodních šroubů. Před časem studovala skupina vědců v čele s Leilou Hatchovou z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) akustické prostředí v Massachusettské zátoce. Je to oblast, kam často zavítá vzácná velryba černá - kytovec, jehož zbývá na světě pouhých 350 kusů. Zároveň je tam rušný lodní provoz. Vědci spočítali, že se komunikační prostor velryb zmenšil o 63 až 67 procent.
"Dobrá analogie by byla zrakově postižená osoba, která je závislá na sluchu, když se chce pohybovat okolo svého bydliště. To ale stojí vedle hlučného letiště," vysvětlila Hatchová. "Velké velryby, jako jsou velryby černé, závisejí na svých sluchových schopnostech víc než na zrakových. Chronický hluk omezuje jejich možnosti shromažďovat se a sdílet životně důležité informace."
