Způsob, jak se zbavit virů napadajících zemědělské plodiny, případně usnadnit výrobu sýrů a jogurtů. Obojí, a kdo ví, co dalšího ještě, by mohl časem umožnit objev nové obranné finty bakterií.
Bakterie mají s viry stejné trampoty jako my lidé, ne-li větší. Zatímco my většinu virových infekcí přežijeme, pro bakterii znamenají daleko častěji smrt. Viry se k jejich buňkám chovají stejně jako k lidským. Propašují do nich svoji genetickou informaci a promění je tak ve výrobní linku na sestavování svých kopií. Když jich buňka vyrobí dost, virus ji zabije. A poněvadž bakterie má na rozdíl od člověka buňku jen jednu, není z toho zrovna na větvi. Proto není divu, že si bakterie vyvinuly hromadu způsobů, jak se virům bránit.
Jeden z nich teď objevila skupina mikrobiologů v čele se Sukritem Silasem ze Stanfordovy univerzity. Zjistili, že bakterie Marinomonas mediterranea, si schovává kousky genetické informace virů, které potká, ve vlastním genomu, aby je mohla příště poznat. Celé se to dost podobá jinému rovněž obranému sytému bakterií, který vešel ve známost pod názvem CRISPR.
Přibližně před čtyřmi roky způsobil revoluci v molekulární biologii, poněvadž umožnil vznik technologie, která dovoluje velmi přesné, rychlé a levné přepisování DNA. U nového obranného mechanismu zatím biologové o takových dalekosáhlých výsledcích neuvažují. Přesto by ale mohl mít velký praktický význam.
Kdyby se ho povedlo vložit například do buněk rajčat nebo jiných plodin, získali by zemědělci přesné informace o virech, s nimiž se jejich rostliny setkávají. Mohlo by jim to usnadnit práci a zlepšit úrodu. Systém by se asi hodil i mlékařům.
Při výrobě jogurtů, sýrů a všelijakých dalších mléčných produktů se totiž také používají bakterie. Často se ale stane, že je napadne nějaký virus a výrobu buďto zpomalí, nebo úplně zastaví. Objev Silasovy skupiny, jehož podrobnosti vyšly v časopise Science, by mohl přinést nové způsoby, jak takovým problémům bránit.
