Aktuální problém rostoucí odolnosti bakterií vůči antibiotikům má mnohem starší kořeny, než by se na první pohled zdálo. Přestože umělá antibiotika lidstvo využívá teprve sedmdesát let, s přirozeně se vyskytujícími látkami se stejným účinkem se bakterie setkávají odnepaměti. Vzdorovat jim dovedou nejméně třicet tisíc let.
Příliš vysoká spotřeba antibiotik znepokojuje odborníky čím dál více. V tělech pacientů totiž probíhá evoluční boj o přežití, v němž vítězí ty bakterie, které díky mutacím získaly proti antibiotikům odolnost. Čím častěji se léky užívají, tím víc roste riziko, že nechtěně vyšlechtíme superbakterie, proti nimž nebudeme mít účinnou zbraň.
Stejný evoluční tlak však ovlivňoval populace bakterií už dávno před objevem penicilinu. Důkazy přinesli kanadští vědci z McMasterovy univerzity na stránkách časopisu Nature. Bakteriální geny pro rezistenci vůči antibiotikům objevili v trvale zmrzlé půdě (permafrostu) v Yukonu.
Geny izolovali ze stejné vrstvy permafrostu jako geny mamutů a rostlin, které v dané oblasti rostly naposledy v poslední době meziledové před třiceti tisíci lety. Analýza DNA odhalila gen kódující bílkovinu zodpovědnou za odolnost vůči vancomycinu – antibiotiku používanému v nemocnicích proti jinak těžko zvladatelným infekcím.
Vědci podle prastarého genetického návodu vytvořili příslušnou bílkovinu a zjistili, že se strukturou ani funkcí neliší od bílkoviny, která dodává rezistenci vůči vancomycinu dnešním bakteriím. "Antibiotika jsou součástí přirozené ekologie planety. Mikroorganismy přišly na způsob, jak jim čelit, mnohem dříve, než jsme se my naučili je využívat," komentuje to spoluautor objevu Gerry Wright.
