Všechny živé bytosti na Zeměkouli jsou příbuzné. Stačí jít dost daleko do minulosti. Minimálně v principu je možné najít společného předka člověka a šimpanze, stejně jako člověka a květáku nebo člověka a střevní bakterie Escherichia coli.
Biologové jsou jako hobiti. Fascinují je rodokmeny. Původ této vášně se dá vystopovat až k roku 1837. Vynálezce evoluční teorie Charles Darwin si tehdy nakreslil do zápisníku zvláštní diagram. Znázorňoval druhy jako výhonky stromu. Každé větvení znamenalo posledního společného předka. Autoři nového webu tree.opentreeoflife.org se pokusili sestavit takový strom pro všechno živé. Web by se měl neustále měnit. Znalosti příbuzenských vztahů organismů se totiž každý den prohlubují. Popis stromu a způsobu, jak byl vytvořen, vyšel v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
První autor článku se jmenuje Cody Hinchliff. Pracuje na Michiganské univerzitě. V minulosti sestavovali biologové příbuzenské stromy podle vlastního úsudku. Často byl jen málo podložený. Během posledních dvaceti nebo třiceti let se to ale změnilo. Vědci začali stromy sestavovat na počítačích.
Otevřený kód
Statistické programy na jejich tvorbu kombinují data získaná čtením DNA s údaji o stavbě těl živých bytostí. V současnosti vznikají takových stromů desítky každý měsíc. Vždy se ale týkají nějaké konkrétní větve velkého rodokmenu života. Třeba šelem, mravenců, růžovitých rostlin nebo tasemnic. Hinchliff a jeho spolupracovníci složili kratší větve do jednoho celku. Dílčích stromů bylo 3062. Vyšly v 6810 studiích.
"Je to první pokus dát všechno dohromady," řekla Karen Cranstonová, která patří k autorům práce. Výsledný strom stromů má zatím asi 2,34 milionu koncových výhonků. Jsou to jednotlivé druhy nebo poddruhy.
Jeho zveřejněná verze je jen předběžná. Vědci počítají s dalším vylepšováním. Strom mohou upravovat další uživatelé z celého světa. Jako Wikipedii. "Myslete na to jako na verzi 1.0," prohlásila Cranstonová. Data i zdrojový kód programu použitého k vytvoření stromu jsou volně dostupné. Stáhnout si je může každý.
Bílá místa
Na každou z hlavních větví stromu života dohlížel člověk, který se danou skupinou sám zabýval. Výsledek syntézy proto reprezentuje konsenzus, na němž by se většina vědců shodla. Občas se samozřejmě stane, že od rodokmenu určité skupiny existuje víc verzí. Poznat, kdo je čí příbuzný, je obtížné. Třeba v minulosti považovali zoologové členovce (hmyz, pavouky, stonožky, atd.) za příbuzné kroužkovců (žížaly, nereidky, atd.). Dnes už si to nemyslí.
Velký strom zobrazuje v případě podobného konfliktu vždycky jen jedno řešení. Zároveň ale odkazuje i na vědecké práce s alternativními pohledy. Kromě zobrazení toho, co už víme, ukazuje strom i to, co naopak nevíme.
Příbuzenské vztahy uvnitř mnoha skupin jsou zatím prozkoumány jen málo. Největší z nich jsou bakterie a bakteriím velmi podobné organismy archebakterie. Nedostatečně prostudovaný je například i rodokmen hub.
