Vinu za vyhynutí mamutů, srstnatých nosorožců, jeskynních medvědů a dalších velkých savců nese klimatická změna, která je připravila o zdroje potravy, nikoli pravěcí lovci. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu klimatu a vegetace v průběhu poslední doby ledové a po jejím skončení.
Britsko-švédský tým vedený odborníky z univerzity v anglickém Durhamu sesbíral dostupné informace o charakteru krajiny na území Evropy, Asie, Aljašky a kanadského Yukonu.
V časopise Quaternary Science Reviews vědci dokládají, že úbytek velkých savců následoval po dramatické změně v charakteru vegetace. Pravěcí lovci sice mohli k úbytku velkých savců přispět, podle autorů však nebyli hlavním hybatelem změn. Podobných studií v poslední době přibývá a paleontologové se od teorie o dominantním vlivu člověka postupně odvracejí.
Teplejší a vlhčí klima spolu se zvýšením koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře vedlo k tomu, že se v oblastech dříve zarostlých trávou začal šířit les.
Velcí býložravci před dvanácti až jedenácti tisíci lety přišli o své přirozené pastviny a byli nuceni ustupovat k severu. Některé druhy přežily v izolovaných lokalitách ještě několik tisíciletí, byly však odsouzeny k záhubě. Jejich úbytek následně zasáhl i jejich predátory - jeskynního lva a medvěda.
