Když před 65 miliony lety zásah asteroidu ukončil éru dinosaurů, pro savce se otevřely nové možnosti. Využili jich dokonale. Rychle se vyvinuli do bezpočtu životních forem a mohli si dovolit i výrazně zmohutnět. Velké žaludky najednou bylo čím nakrmit.
Prvních 140 milionů let své evoluční historie se savci krčili ve stínu dinosaurů, největší z nich vážili sotva patnáct kilogramů. Když jim dinosauři ustoupili z cesty, během pouhých 25 milionů let dosáhli nejmohutnější savci hmotnosti 17 tun, tedy tisíckrát více než jejich dávní předci.
"Dinosauři zmizeli a najednou tu nebyl nikdo, kdo by spásal vegetaci. Uvolnil se zdroj potravy a savci ho začali využívat. A pro býložravce je výhodné být velký," říká Jessica Theodorová z univerzity v kanadském Calgary, členka dvacetičlenného mezinárodního týmu, který evoluci savců po vyhynutí dinosaurů popsal v aktuálním vydání časopisu Science.
Vědci studovali změny ve velikosti největších savců na všech kontinentech a zjistili zřetelný trend postupného růstu, který vyvrcholil 25 milionů let po vyhynutí dinosaurů. "Tehdy ekosystém dosáhl nového maxima, pokud jde o velikost zvířat. To je v geologickém měřítku pěkně krátká doba," vysvětluje Theodorová.
Horní limit velikosti savců je určen dostupností potravy a klimatem. Větších rozměrů dosahovali savci vždy v chladnějších oblastech, protože velká zvířata mají menší relativní poměr povrchu těla k objemu, a snadněji proto uchovávají tělesné teplo. Malá zvířata při nízkých teplotách snadněji prochládají, velkým naopak v teplém klimatu hrozí přehřátí. Proto má slon velké, silně prokrvené uši, které fungují jako chladiče.
