Pokud si vezmete v létě černé triko, je vám vedro, poněvadž černá absorbuje světlo. Hmyz řeší podobné problémy. Tmavé druhy mají v teplých oblastech potíže.
Když zasáhlo Evropu poslední zalednění, musela mu ustoupit na jih spousta druhů hmyzu. Jakmile se ledovec zase stáhl, začal šestinozí členovci světadíl znovu kolonizovat. Současné ohřívání zeměkoule by mohlo způsobit další velké stěhování. Tvrdí to skupina ekologů, vedená Dirkem Zeussem z university v německém Marburgu, v časopise Nature Communications. Výzkumníci si dali práci s velkým statistickým šetřením rozšíření 366 druhů motýlů a 107 druhů vážek. Data pokrývala období od roku 1988 do roku 2006.
Vědci tvrdí, že evropský hmyz za tu dobu v průměru zesvětlal. Tmavší druhy se vlivem oteplování stěhují k severu. Barva totiž souvisí s termoregulací. Tělesná teplota hmyzu se řídí teplotou okolí, proto mají tito členovci většinou sluneční záření v oblibě. Hodně z nich potřebuje teplo, aby vůbec začali po ránu fungovat, podobně jako vy potřebujete svůj ranní šálek kávy.
Příliš vysoká teplota jim ale také nevyhovuje. Pro každý druh existuje ideální teplotní rozmezí, jemuž by podle Zeusse a spol. měla odpovídat i barva zvířete. Tmavší zbarvení členovců by ovšem mohlo souviset i s historií druhů.
Velké stěhování
Konkrétní druh hmyzu může zdědit barvu po předcích. Vážky či motýli, jejichž předkové byli tmavě nebo naopak světle zbarvení, budou nejspíš tmavě nebo naopak světle zbarvení rovněž. Vědci proto zadali do počítače i příbuzenské vztahy druhů. Počítali zvlášť s dávnou historií i se současným klimatem. V obou případech jim vyšlo, že hmyz je tím světlejší, v čím teplejším klimatu žije. Když vědci srovnali současnost s rokem 1988, vyšlo najevo, že se tmavší hmyz přesunuje k severu.
"Víme, že světlejší vážky lépe prospívají v teplejším světě," komentoval výzkum jeden z jeho spoluautorů Carsten Rahbek. "Také jsme dokázali, že účinky klimatické změny na místa, kde druhy žijí, nejsou něco, co se stane v budoucnosti, ale že příroda a ekosystémy se mění, zatímco o nich mluvíme."
Když vědci porovnali vztah barvy a teploty zvlášť pro hřbetní a břišní stranu těla hmyzu, vyšlo najevo, že pro hřbetní stranu je slabší. Zní to logicky, neboť hřbetní strana je u většiny hmyzů víc vidět než břišní, takže se její barva může řídit i převládajícím odstínem v prostředí.
Jako příklad hmyzu, který se stěhuje k severu, uvádějí vědci vážky šídlo rákosní (které nedávno osídlilo území Německa), podobně se šířící vážku červenou a šidélko huňaté. Poslední zmíněný druh byl v roce 2010 poprvé po téměř padesáti letech zaznamenán na území nevlídných britských ostrovů. Naopak třeba bělásek jižní se navzdory svému českému jménu posunuje k severu.
Ekologické poučky
Vztah barvy hmyzu a teploty připomíná pravidla, která vesměs popsali biologové z devatenáctého století, snad ve snaze objevit v živém světě podobně jednoduché a elegantní zákony, jakými se může pyšnit fyzika. Nejsou bohužel ani zdaleka tak obecná a týkají se však většinou jen teplokrevných živočichů.
Počítá se k nim třeba pravidlo Bergmanovo, podle nějž jsou zvířata žijící ve vyšších zeměpisných šířkách větší než v nižších. Jiné pravidlo, nazývané zase Allenovo, říká, že živočichové z chladnějších oblastí mají kratší končetiny, uši a další výběžky.
Vedle nich existuje takzvané Glogerovo pravidlo, podle nějž mají živočichové z vlhčích oblastí tmavší srst než živočichové žijící v suchu. Například tropičtí savci a ptáci by měly být tmavší než severští. Pravidlo přibližně platí, ačkoliv jeho zdůvodnění nikdo nezná. Působí tedy opačně než vztah, který objevila skupina Dirka Zeusse u hmyzu.
