Půda je plná bakterií. Pro rostliny, které v půdě žijí, jsou některé nepřátelské, jiné naopak užitečné. Musejí se rozhodnout, které z nich nechají bydlet na svých kořenech, případně je pustí rovnou do svého těla. Jak to dělají?
Rostliny jsou v podobné situaci jako vojáci na bojišti. Potřebují poznat, kdo je přítel, a koho by si naopak měly držet za každou cenu od těla. Skupina výzkumníků v čele se Sarah Lebeisovou z Tennesseeské univerzity v časopise Science tvrdí, že jim tomu slouží kyselina salicylová. Tato organická molekula je významný rostlinný hormon, který řídí například rychlost fotosyntézy, odpařování vody z průduchů v listech nebo příjem iontů. Má ale i významnou úlohu v imunitním systému.
Biologové, kteří zkoumají fyziologii rostlin, rádi používají drobnou bylinu huseníček rolní. Je to plevel rozšířený téměř po celé Evropě. Roste rychle a snadno se pěstuje, takže se hodí k všelijakým experimentům. Lebeisová a její spolupracovníci připravili huseníček, který nebyl schopen kyselinu salicylovou produkovat, a sázeli ho do různých typů půdy obsazených bakteriemi. Když huseníček vyrostl, sklidili ho a pomocí DNA zjistili, jaké bakterie se usadily na jeho kořenech.
Tvrdí, že kyselina je rozhodující faktor, který určuje, jaké bakterie se na těle rostliny usídlí. Ovlivňuje také, kterým konkrétním druhům mikrobů dovolí huseníček vstoupit do vlastního těla. Myslí si, že bez kyseliny salicylové si rostlina nedokáže vypěstovat zdravý mikrobiom - společenství mikroorganizmů, které obývají jejich tělo.
Vědci tvrdí, že kyselina salicylová kromě odpuzování nepřátelských bakterií rovněž láká ty přátelské. Jak přesně to dělá, se zatím neví. Rostliny jsou závislé na svých mikroskopických symbiontech stejně jako všechny mnohobuněčné organizmy na planetě, včetně nás savců. V lidském těle je přibližně desetinásobek bakteriálních buněk než našich vlastních. Bez svých bakterií bychom nepřežili.
