Poslední období zalednění země skončilo před přibližně deseti tisíci lety. Přibližně tou dobou také vymřela spousta savců. Na Zemi už nepotkáme mamuty, srstnaté nosorožce, šavlozubé tygry, lenochody velikosti slona a ledacos dalšího.
Spousta živočichů ale do dnešní doby přežila. Mezi nimi i jaguáři. Skupina zoologů v čele s Mattem Haywardem z Bangorské univerzity ve Wallesu tvrdí, že zjistili, jak to největší kočky západní polokoule udělaly. Začaly lovit menší kořist, než by odpovídalo jejich velikosti. Ostatní samotářské kočky, jako je třeba tygr, většinou loví kořist, která má okolo 0,84 jejich hmotnosti. Jaguárům ale nejlépe vyhovuje asi 0,53 jejich váhy. Je to trochu, jako kdybyste místo jednoho talíře vepřo knedlo zela snědli k obědu třeba pět jogurtů.
Hayward a spol. prošli záznamy o úlovcích jaguárů ve vědecké literatuře. Celkem to bylo 3214 úspěšných loveckých pokusů. Jaguáři se podle nich nejčastěji živí kapybarami, divokými prasaty a kajmany.
Jsou to vrcholoví predátoři - lovci na konci potravního řetězce, které už nikdo jiný neloví. Na svou ekologickou roli jsou však podle vědců neobvykle vybíraví. Hayward a spol. proto tvrdí v časopise Frontiers in Ecology and Evolution, že volba kořisti je pozůstatek nedávné minulosti jaguárů.
Projevila se i na velikosti jejich těla. Od posledního zalednění se zmenšili přibližně o patnáct procent. Podobným způsobem jako jaguáři dopadla i další šelma. Jsou to kojoti, kteří se rovněž zmenšili a zaměřili na menší úlovky.
Na vymírání, které provázelo konec posledního zalednění, je zvláštní, že silně zasáhlo tzv. megafaunu. Jsou to zvířata nad zhruba pětačtyřicet kilogramů. Co vymírání způsobilo, není jisté. Vedle klimatické změny to mohli být i lidští lovci. Dost možná to ale bylo obojí dohromady. Změna podnebí našim předkům bezpochyby pomohla.
