Pokud by se do péče o českou krajinu zapojili velcí kopytníci jako zubři, divocí koně nebo zpětně šlechtění pratuři, ušetřil by podle vědců stát desítky milionů korun. Velcí kopytníci by se mohli uplatnit ve vojenských výcvikových prostorech, postindustriálních oblastech, při údržbě mimoprodukčních zemědělských ploch a větších chráněných územích. Peníze se totiž často vynakládají na zakázky za sečení luk nebo přepásání domácími zvířaty.
Metodiku Alternativní management ekosystémů vytvořila pro ministerstvo životního prostředí ochranářská společnost Česká krajina, řekl její ředitel Dalibor Dostál. Podle jejích výsledků by se do péče namísto umělého napodobování hospodaření, které často nefunguje, měly zapojit přirozené mechanismy.
Projekt aplikovaného výzkumu financovala Technologická agentura ČR. Zaměřuje se na stepi, přirozené a polopřirozené louky či pastviny. Vědci již pro ČR identifikovali 145 vhodných území.
Druhy kopytníků
Tři nejdůležitější druhy kopytníků se v přírodě po statisíce let podílely na vytváření a udržování otevřené krajiny, uvedli vědci. "V České republice podobný typ krajiny dlouhodobě mizí a s ní i řada ohrožených druhů," uvedl Martin Šálek z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd. V zemích, které patří v ochraně přírody k evropské špičce, se přitom kopytníci k údržbě krajiny s úspěchem využívají.
V ČR existuje již pilotní projekt v bývalém vojenském prostoru Milovice. V západní Evropě se uplatňuje například v Německu, Španělsku a v Nizozemsku, kde zubři a koně udržují krajinu o několika stovkách hektarů na předměstí města Haarlem.
Pastva velkých kopytníků ale není vhodná pro lokality menší než dvacet hektarů. Podle vědců by mohli být užiteční především na rozsáhlejších územích o velikosti desítek, stovek až tisíců hektarů. O použití velkých kopytníků v péči o krajinu již projevily zájem některé české chráněné krajinné oblasti, národní parky a představitelé některých krajů, uvedli vědci.
