Hranice možného
Japonci chtějí do pěti let oživit mamuta. Mají šanci?

Plán vypadá na první pohled jednoduše: získat DNA z měkké tkáně mamuta uchovaného ve věčně zmrzlé sibiřské půdě, vložit ji do sloního vajíčka, oplodnit jím sloní samici a počkat, až za 600 dní porodí zdravé mládě - klon dávno mrtvého mamuta. Jenomže navzdory pokrokům genetiky a biotechnologií je extrémně nepravděpodobné, že se to podaří.

O úmyslu Akiry Iritaniho, emeritního profesora Kjótské univerzity, informoval před několika dny britský Daily Telegraph. Informaci postupně přejala řada dalších médií. Z jejich zpráv se může zdát, že naklonovat mamuta je úplně snadné. „Technické problémy byly překonány. Vše, co potřebujeme, je dobře zachovaný vzorek měkké tkáně zmrzlého mamuta," říká Iritani v Telegraphu. Sebevědomí mu opravdu nechybí.

Profesor se chce letos v létě vypravit na Sibiř, najít zmrzlého mamuta a získat z něj buňky s neporušenou DNA. Kdyby neuspěl, hodlá požádat ruské vědce o vzorek z už dříve nalezených mamutích těl. S ruskými a americkými kolegy pak chce vypreparovat buněčné jádro a vložit ho do vajíčka slona afrického (přestože bližším příbuzným mamutů je slon indický).

Iritani spoléhá na metodu vyvinutou dalším Japoncem, Teruhiko Wakayamou. Jeho týmu se před dvěma lety podařilo naklonovat myš, jejíž mrtvé tělo předtím odpočívalo šestnáct let zmrazené na teplotu -20 °C.

Jenomže nalézt nepoškozenou DNA nebude vůbec jednoduché. Šestnáct let, po které vydržela v dobrém stavu myší DNA, je něco jiného než několik tisíciletí. A konstantní teplota laboratorního mrazáku není totéž co proměnlivé podmínky v sibiřské půdě.

Genetická informace je uložena v miliardách písmen genetické abecedy. Stačí i nepatrné poškození v klíčovém místě - a z „návodu na stavbu mamuta" se stane bezcenné smetí.

Mamuta mamutem nedělají jen geny

Iritani se navíc tváří, jako by nalezením nepoškozené DNA a jejím vložením do sloního vajíčka všechny problémy skončily. Opak je pravdou. Přestože mamuti vyhynuli před pouhými pěti tisíci lety, od slonů afrických je dělí několik milionů let evoluce. Tak dlouho se vyvíjeli samostatně, což z inkubace mamutího zárodku v děloze sloní samice dělá velmi nejistý projekt.

Při klonování běžných hospodářských zvířat skončí úspěchem jen několik procent pokusů. Úspěšnost v případě, kdy náhradní vajíčko a náhradní matka bude náležet jinému biologickému druhu než genetická informace, lze očekávat ještě mnohem nižší.

A dost možná, že je úspěch zcela vyloučen. Mamuta totiž nedělá mamutem jen jeho DNA. Vývoj zárodku řídí řada dalších faktorů, včetně biochemického působení látek obsažených ve vajíčku i regulace vývoje organismem matky. Mamutí DNA ve sloním vajíčku implantovaném do dělohy sloní samice se zkrátka vůbec nemusí chovat tak, jak by se chovala v přirozených podmínkách. V lepším případě by se narodil „trochu jiný" mamut, v horším (a pravděpodobnějším) případě by se vajíčko vůbec nezačalo vyvíjet nebo by těhotenství nedospělo až k porodu. Ale možná profesora Iritaniho podceňujeme, nechme se překvapit...