Sloni se zařadili do "elitní" skupiny živočichů schopných vyspělého myšlení, bez kterého se neobejde předem promyšlená spolupráce nutná k překonání složitých překážek. Něco podobného zoologové dosud popsali pouze u lidoopů, delfínů a krkavcovitých ptáků.
Podle Joshuy Plotnika z Cambridge je sociální život slonů velmi komplexní: "Pomáhají druhým v nesnázích. Vypadá to, že jsou k sobě citově vázáni, takže se dá očekávat, že do určité míry spolupracují." To vědci vědí už dlouho, rozsah této spolupráce a schopnost slonů rychle se učit novým dovednostem však Plotnika překvapily. S kolegy z americké Emory University a thajského Centra na ochranu slonů provedl v Thajsku několik pokusů se slony indickými. O jejich výsledku vědci informují v aktuálním vydání časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
V jednom z testů odděloval slony plot od oblíbeného jídla uloženého na plošině; tou bylo provlečeno lano, jímž bylo třeba tahat za oba konce zároveň. Přitáhnout plošinu si tak mohli pouze dva spolupracující jedinci.
Šest párů slonů prošlo během dvou dnů čtyřiceti testy a každý pár nakonec zjistil, jak na to. Všichni uspěli nejméně v osmi z posledních deseti pokusů. Pokud byl jeden ze slonů vpuštěn do výběhu dřív, trpělivě čekal na svého partnera, protože věděl, že sám nic nezmůže. Když vědci jeden konec provazu drželi z dosahu slonů, chobotnatci se ani nenamáhali zkoušet za ten druhý tahat, čímž očividně sami uznali marnost takového snažení.
Jeden mladý slon řešil úkol poněkud nekonvenčně. Spokojoval se s tím, že svůj konec provazu přidržoval nohou, a nechával svého společníka, aby udělal celou práci sám. Takové chování bylo výjimečné, i ono však vyžaduje vyspělý způsob myšlení, protože kdyby se slon do snahy o získání potravy nezapojil ani přišlápnutím provazu, jeho lenost by se mu vymstila a stejně jako jeho pilnější "kolega" by z pokusu vyšel s prázdnou.
