Dlouhověké krevničky
Kmenové buňky dávají parazitovi věčné mládí

Tělo střevního parazita obsahuje kmenové buňky, které se umí přemísťovat a opravovat ho zevnitř. Červovi to umožňuje přežívat v hostiteli dlouhá desetiletí navzdory nepřátelskému prostředí. Možná bychom se od něj mohli něčemu přiučit.

Některá zvířátka by chtěl mít doma skoro každý, třeba kočičku nebo pejska. U jiných už to tak samozřejmé není. U hroznýše královského nebo obřího sklípkana ledaskdo zaváhá. Kromě nich ale existují i zvířátka, která nemá rád vůbec nikdo. Krevnička střevní spadá mezi ně. Je to parazit příbuzný ploštěnkám. Latinsky se jí říká Schistosoma mansoni. Svůj životní cyklus začíná ve šnekovi. Projde v něm několika stádii nepohlavního rozmnožování, z nichž nakonec vzejdou infekční jedinci, tvarem připomínající řízenou střelu země-vzduch.

Plavou ve vodě. Když se vydáte koupat do krevničkami zamořeného rybníku nebo tůňky, zavrtají se vám do kůže. Uvnitř vašeho těla podniknou cosi jako okružní jízdu, při níž projdou několika dalšími stádii.

Mimo jiné pohlavně dospějí a někde poblíž vašeho srdce najdou životní lásku. Na rozdíl od většiny svých příbuzných nejsou totiž Schistosomy hermafrodité. Samci Schistosom jsou dlouzí okolo jednoho centimetru. Na břišní straně těla mají rýhu, v níž se usídlí menší a štíhlejší samička. Samec ji zásobuje živinami a spermatem.

Věrné manželství

Pár červů putuje do tlustého střeva, kde tráví život produkcí vajíček. Ty pak vycházejí s výkaly ven z vašeho těla. Když mají štěstí, dostanou se zase do šneka a celý cyklus začne znovu. Čas od času Schistosomy zabloudí a skončí místo ve střevu v játrech. Vědci si dlouho mysleli, že krevničky zůstávají spolu, dokud je smrt nerozdělí. Zhruba před čtyřmi lety se ale povedlo prokázat, že to tak není. Nejsou odsouzeny k doživotní monogamii. Ani příroda není tak krutá. Když chtějí, mohou se rozvést.

Jejich manželství může být ovšem délkou srovnatelné s lidským. Abyste se nakazili, musíte se pohybovat v oblastech, kde se dají chytit. Největší šanci máte v subsaharské Africe. Když lékaři najdou Schistosomu v těle nemocného, jenž dlouho nikam necestoval, můžou si být jisti, že se nakazil hodně dávno. Současný rekord přežití je třicet dva let.

To je hodně. Dospělé Schistosomy se ve vašich střevech nebo játrech nemohou octnout, aniž by absolvovaly celý vývojový cyklus, včetně přestupní stanice ve šnekovi. Třicet dva let se proto museli dožít ti samí červi, kteří se do pacientů kdysi zavrtali. Jak to dělají? Pro odpověď je třeba se podívat k jejich příbuzným, ploštěnkám.

Pramen mládí

Ploštěnky jsou rovněž svérázná zvířata. Snad ze všeho nejvíc proslula svou schopností regenerace. Když vezmete žiletku a překrojíte ploštěnku napůl, doroste z obou polovin normální zdravý jedinec se všemi svaly a orgány. Když ji rozkrojíte na menší a větší kousek, dorostou oba taky. Asi jako kdyby vám někdo uřízl ruku nebo ucho a vyrostlo z něj vaše dvojče. Nejmenší kousek ploštěnky, který ještě doroste, je prý jedna dvě stě sedmdesáti devítina. Za jejich neobvyklou schopnost regenerace může speciální druh kmenových buněk.

Říká se jim neoblasty. Tvoří asi dvacet procent těla zvířete a umí se přeměnit v jakoukoliv jinou tělní buňku. Vývojoví biologové je intenzivně zkoumají. Kdyby se podařilo ošálit lidské buňky, aby se chovaly podobně, měli bychom vyhráno.

Skupině vědců, vedené Jamesem J. Collinsem z Illinoiské univerzity, se teď povedlo prokázat přítomnost podobných buněk v těle krevniček. O svém objevu referují v časopise Nature. Tvrdí, že pozorovali buňky, které se chovají stejně jako neoblasty v těle volně žijících ploštěnek. Krevnička je má v houbovité tkáni, která prostupuje celé její tělo. Kmenová buňka se umí rozdělit na dvě další. Jedna se stane nějakým specializovaným buněčným typem, třeba svalovou nebo nervovou buňkou, druhá zůstane kmenovou buňkou, aby se linie uchovala.

Vědci buňky označili fluorescenční značkou, aby se daly pozorovat. Zjistili, že se přemísťují do tkání, kde je jich potřeba. Stejně to dělají neoblasty ve volně žijících ploštěnkách. Najevo vyšlo, i že v kmenových buňkách krevniček je zapnutý gen, který řídí růst neoblastů. Když ho badatelé v krevničkách deaktivovali, jejich kmenové buňky vymřely. Zvíře ovšem dál žilo. Záhada parazitovy dlouhověkosti je vyřešena. Používá k přežití v nepřátelském prostředí těla hostitele stejné triky jako jeho volně žijící příbuzní.