Před 140 miliony let si i ti největší savci museli dávat pozor, aby je nezašláplo dinosauří mládě. Zoufale se snažili přežít ve světě ovládaném mnohem pestřejší skupinou plazů. Pak ale rozkvetly první rostliny a jedna ze skupin savců vycítila svou příležitost.
Kvetoucí rostliny, které postupně začaly nahrazovat stromové přesličky, plavuně a kapradiny, představovaly nový zdroj potravy, na který zpočátku nebyli žádní živočichové adaptováni. Ale evoluční tlak se brzy postaral o změnu. Pohotově zareagovali multituberkuláti - do té doby nenápadná skupina savců velkých jako myši. Naučili se nový zdroj potravy využívat a jejich druhová rozmanitost rychle vzrostla. Největší z nich brzy připomínali dnešní bobry.
Své jméno dostali podle velkého množství hrbolků na stoličkách. A právě tento jejich morfologický znak byl klíčovou adaptací, díky které ve své době plně využili rozvoj kvetoucích rostlin. Tvrdí to tým paleontologů z USA, Austrálie a Finska v časopise Nature.
Paleontologové prozkoumali 41 druhů multituberkulátů a pomocí počítačové tomografie (CT) vytvořili v počítači 3D modely jejich zubů ve vysokém rozlišení (0,03 mm). Potom je prozkoumali pomocí softwaru obvykle používaného geografy pro mapování zemského povrchu.
Zatímco masožravé druhy mají na zubech v průměru 110 hrbolků, u býložravců jich vědci napočítali až 348. Členitější povrch zubů jim umožnil důkladně rozmělnit celulózové stěny rostlinných buněk, s nimiž si jinak trávicí enzymy v žaludku bez pomoci symbiotických bakterií a prvoků neporadí.
Zatímco nejstarší multituberkuláti patřili většinou mezi masožravce, po nástupu kvetoucích rostlin rychle převládly druhy se zuby uzpůsobenými ke zpracování rostlinné potravy.
Multituberkuláti přežili i katastrofu, která se před 65 miliony lety postarala o vyhynutí dinosaurů. Ze scény zmizeli až o 31 milionů let později, kdy je převálcovaly jiné skupiny savců.
