Zatímco pro lidi je léto příjemným obdobím, na které se těšíme, lední medvědi v létě trpí. Jejich nejdůležitější potrava jsou totiž tuleni, k jejichž chytání potřebují led. Když je ledu málo, mají hlad. Před časem přišli vědci s teorií, že medvědi upadají od srpna do října do stavu připomínajícího zimní spánek.
Místo aby zalezli do doupěte a tam období s nedostatkem potravy prospali, jako to dělají jejich příbuzní z nižších zeměpisných šířek, zůstávají lední medvědi vzhůru. Méně se však pohybují, což by mohl být prostředek, jak šetřit energii. Nový výzkum, který vyšel v časopise Science, však teorii o existenci zvláštního úsporného letního režimu letních medvědů zpochybnil. Je pod ním podepsáno osm výzkumníků. První autor se jmenuje John Whiteman a pracuje na Wyomingské univerzitě. Celé operace se ale účastnily dvě stovky pracovníků.
Uplatnil se při ní ledoborec a několik helikoptér. Vědci připnuli sledovací zařízení 43 medvědům. Zjistili, že se během dvou nejnepříznivějších měsíců pohybují 12 až 22 procent času. To je méně, než když je dostatek ledu a tuleňů.
V hojných měsících s bohatou kořistí se medvědi hýbou 25 procent času. Proti hnědým medvědům, kteří upadají do zimního spánku, je ale omezení aktivity jen málo výrazné. Jejich příbuzní z teplejších krajů se totiž v období zimního spánku pohybují jen jedno až dvě procenta času.
Lední medvědi měli v hibernaci o jeden stupeň nižší tělesnou teplotu. Teplota hnědých medvědů během zimního spánku klesá o čtyři až pět stupňů. Když vědci propočítali energetické výdaje zvířat, vyšlo jim, že by bdělou hibernací, pokud by opravdu existovala, příliš neušetřila. Úspora energie se nedala odlišit od obyčejného hladovění.
K zimnímu spánku se v nepříznivých obdobích roku uchyluje mnoho savců. Jsou mezi nimi četné druhy netopýrů, hlodavců, ježků a tak podobně. Hibernace může být různě hluboká, přičemž ta medvědí se počítá spíš k mělčím.
