Zatímco šimpanzí kluci s nalezenými klacíky zacházejí jako se zbraněmi, jejich sestřičky se k nim chovají jako k panenkám – nosí si je do hnízda a opečovávají je. Odlišné biologické role se tak projevují i ve hře – podobně jako u dětí.
Někteří sociologové a psychologové jsou dodnes přesvědčeni, že rozdíly v chování mezi muži a ženami jsou podmíněny výlučně kulturou. Holčičky napodobují své matky, chlapečci zase otce. Společnost je nastavena tak, že podobné rozdíly podporuje a upevňuje.
Biologové přitom přinesli řadu důkazů, že pod těmito nepochybně existujícími vlivy jsou skryty hlubší biologické faktory. Například dívky, které byly v matčině děloze vystaveny vyššímu působení mužských hormonů, sahají po klučičích hračkách mnohem častěji než jejich kamarádky.
Zoologové sledující už čtrnáct let šimpanze v ugandském národním parku Kibale nyní v časopise Current Biology přinášejí další nepřímý důkaz o hlubší podstatě rozdílů mezi pohlavími. Pozorovali je totiž i u našich nejbližších příbuzných, což nasvědčuje tomu, že klíč k podobnému chování je evolučně poměrně starý.
Klacík místo Barbie
Šimpanzi používají různé klacíky a kousky dřeva nejčastěji k přístupu do úzkých prostor (např. pro získání medu z dutin stromů) nebo jako zbraně. Mláďata je však používají i ke hře. Richard Wrangham z Harvardovy univerzity a Sonya Kahlenbergová z Bates College v Maine mnohokrát pozorovali mladé šimpanzí samce, jak si s klacíky "hrají na vojáky“ podobně jako lidští kluci.
Naopak samičky si mnohem častěji nosily dřívka do svých hnízd a "staraly se“ o ně způsobem, který napodoboval péči o mláďata nebo dívčí hru s panenkami. Vždy s tím přestaly, jakmile dospěly a měly první mládě.
Je to další ukázka toho, že šimpanzi jsou nám svým chováním bližší, než jsme si donedávna mysleli. Víme, že dovedou podvádět, žárlit, uzavírat koalice, mstít se, plánovat v předstihu své aktivity... Hranice vedoucí mezi schopnostmi člověka a zbytkem živočišné říše není zdaleka tak ostrá, jak by se na první pohled zdálo.
