Je lepší být sobec a starat se jen sám o sebe, nebo mít sociální cítění a pomáhat druhým? Pokud jste kvasinka, závisí odpověď na době, v níž žijete. Sobci mají výhodu v dobrých časech, altruisté ve špatných.
Komunismus je zřízení, které sice vypadá dobře v teorii, ale v praxi nefunguje, jak už bylo mnohokrát prokázáno. Důležité je ovšem, s jakým druhem pracujete. Spousta organizmů, třeba mravenci nebo koráli, žije v systému, z nějž by Marx s Engelsem měli radost. K vybudování funkčního komunistického zřízení je většinou potřeba, aby byli jednotliví členové společnosti blízce příbuzní. Týká se to i pivních kvasinek, oblíbeného to předmětu biologických pokusů, které zkoumali Alvaro Sanchez a Jeff Gore z Massachusettského technického institutu.
V časopise PLoS ONE popisují přežívání kolonií kvasinek v závislosti na podílu buněk vlastnících gen jménem SUC2. Pěstovali je v roztoku. Kvasinky mají nejraději jednoduché cukry glukózu a fruktózu. Pokud je nemají, mohou přežívat i na složitější sacharóze. Podle genu SUC2 vyrábí buňky kvasinek enzym invertázu, který štěpí sacharózu na glukózu a fruktózu. Buňka, která enzym syntetizuje, ale dostane z výsledků své námahy jen asi jedno procento. Zbytek se rozpustí v okolí. Mohou si na něm pochutnat sousedky.
Vylučovat invertázu znamená pracovat pro obecné blaho. Buňky, které to nedělají, protože nemají gen SUC2, jsou zásobené oblíbenými cukry stejně jako jejich pracující kolegyně. Přítomnost darmožroutů kvasinkám příliš nevadila. Dokonce ani když jich bylo víc než devadesát procent. Platilo to ale jen, když je vědci pěstovali v příznivých podmínkách. Když jim je schválně zhoršili naředěním roztoku, začaly kolonie s nespolupracujícími buňkami vymírat.
Společnostem, kde všichni všechno všechněm dávali, ředění nevadilo. V příznivých podmínkách jsou ve výhodě kvasinky, které se nestarají o své bližní a soustředí jen samy na sebe. Proto by takových buněk mělo přibývat. Když se ale kolonie dostane do potíží, hrozí jim vymření. Celé společenství se tak zmítá mezi individualizmem a socializmem. První přístup se vyplatí z krátkodobého pohledu, druhý z dlouhodobého.
