Více než šedesát druhů savců je vybaveno více či méně vyvinutým kožním lemem, který jim umožňuje pasivně plachtit mezi stromy. Zoologové se domnívali, že tento způsob pohybu šetří energii. Nová studie však zjistila, že plachtění je energeticky poměrně náročné. Díky časovým úsporám se zvířeti přesto vyplatí.
Zoologové z Kalifornské univerzity se vydali ověřit teorii o energetické úspornosti plachtění do jihovýchodní Asie. V tamních pralesích odchytili několik letuch malajských a na záda jim umístili malé přístroje měřící rychlost, výšku a další parametry důležité pro sledování jejich pohybu.
Letucha malajská má kožní lem obzvláště vyvinutý. Dokáže ho roztáhnout nejen mezi končetinami, ale i mezi zadníma nohama a ocasem, takže se po odrazu ze stromu promění v živé rogalo. Díky tomu dokáže vzduchem urazit až 150 metrů.
Poletuška není tak výkonná jako letucha, přesto plachtěním překoná vzdálenost až třicet metrů.
Analýza naměřených dat spolu s údaji o energetické náročnosti různých druhů pohybu odhalila, že letuchy při pohybu pralesem spotřebovávají o polovinu více energie, než kolik by je stálo obyčejné přecházení mezi stromy. Aby totiž doplachtily třicet metrů daleko, musí se předtím vyšplhat do osmimetrové výšky, kam by se jinak nevydaly. A to je stojí poměrně dost energie. Autoři výzkumu o tom informují v časopise Journal of Experimental Biology.
Plachtění se letuchám, poletuchám, poletuškám a dalším savcům přesto vyplatí. I když započítáme šplhání, je tento druhu pohybu desetkrát rychlejší než chůze. Zvířata tím šetří čas, který mohou věnovat shánění potravy. Tím získají tolik potravy, že energetickou náročnost plachtění bezpečně vykompenzují. Navíc mohou v případě potřeby rychle uniknout před predátory.
"Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit levné, ale pomalé cestování," jako by si řekla poletucha. Ostatně lidé také ochotně platí za poměrně drahé letenky, protože uspořený čas při cestě na delší vzdálenost jim za to stojí.
