Samé čudly
Po vymírání na konci devonu ovládly oceány malé ryby

Žijeme v časech přelovených moří. Rybářské flotily těží desítky milionů tun ryb ročně. Jak se to projeví v budoucnosti? Odpověď bychom mohli hledat v prehistorii naší planety.

Chodíte na ryby? Na začátku siluru byste si asi zvlášť nezachytali. "Nějaké velké druhy chvíli přežívaly, ale posléze vymřely," popisuje paleontoložka Lauren Sallanová z Pensylvánské univerzity. "Výsledek je oceán, v němž má většina žraloků méně než metr a většina ryb a čtvernožců je menších než deset centimetrů." Přitom ještě na konci předchozího geologického období, devonu, se v mořích proháněly obrovské potvory ze skupiny pancířnatců. Byly velké jako malý autobus. Pak ale přišlo masové vymírání před 359 miliony let.

Nikdo už neví, co se se zeměkoulí přesně stalo. Snad za to mohlo zalednění jižní polokoule, snad přebujelé rostlinstvo na souši. Na konci této záhadné události zůstaly jen asi tři procenta druhů obratlovců.

Vymírání se projevilo i na vzhledu těch, kteří přežili. Následujících asi šestatřicet milionů let byly obratlovci téměř jen samé čudly. Sallanová to tvrdí společně s Andrewem Galimbertim z kanadské Kalamazoo College v časopise Science. Porovnali velikosti 1 120 zkamenělin z období před 419 až 359 miliony let.

Být velký je výhodné. Troufne si na vás méně predátorů a zároveň sami lépe chytíte svou kořist. Platí to ale jen, pokud je příroda kolem vás stabilní a příliš se nemění. V proměnlivém prostředí mají naopak navrch menší živočichové. Přesně to se mohlo stát po katastrofě na konci devonu.

Sallanová a Galimberti přirovnávají stav po vymírání k situaci v lese zasaženém požárem nebo třeba vichřicí. Velké stromy padnou nebo shoří a prostor na čas ovládnou menší byliny a křoviny. Nějak podobně by to mohlo dopadnout i s dnešními oceány. Po několika stoletích intenzivního rybolovu by mohl znovu přijít čas grundlí.