Období jednoho mladého lidského života stačilo k tomu, aby z krajiny vinou člověka zmizelo deset procent panenské přírody. Přirozený prostor odpovídající dvojnásobku velikosti Aljašky (asi 3,3 milionu čtverečních kilometrů) zmizel zejména z Amazonie, střední Afriky a jihovýchodní Asie. Vyplývá to ze studie Queenslandské univerzity, která byla zveřejněná v časopise Current Biology. Zprávu o tom přineslo webové zpravodajství deníku El Mundo.
Australští vědci porovnávali stav divoké krajiny na základě dostupných satelitních snímků. První z nich vznikly v roce 1990, další pocházejí ze současné doby. Co z jejich porovnání vyplývá? Pokud by se udržel současný trend plenění krajiny - jejíž nedotčená složka byla odhadnuta na cca 30,1 milionu čtverečních kilometrů plochy - odhaduje se, že by zmizela do konce tohoto století.
"Na to, abychom dokázali při těchto výpočtech situaci zvrátit, nemáme více než dvě desetiletí," reagoval na katastrofální předpověď James Watson, jeden ze členů výzkumného týmu. "Bez nadějných vyhlídek na politické scéně a bez většího zacílení na ochranu přírodních rezervací skončíme jako lidstvo na poli poražených," dodal.
-57d3e9e35751b_520x347.jpg "Požár pralesa.")
Abychom se terminologicky neminuli, je třeba dovysvětlit, že vědci definují divočinu jako prostor, kde je činnost člověka doslova nijaká či prakticky nepostřehnutelná (do těchto kategorií je samozřejmě zahrnuta elektrifikace, zemědělství a infrastruktura) - některé oblasti přitom mohou být osídleny domorodými kmeny.
Jednou z nekritičtěji ohrožených oblastí je povodí řeky Amazonky. Veletok zatím přišel o víc než půl milionu čtverečních kilometrů. Ztráta panenské přírody přitom jen v Jižní Americe přesahuje počet třiceti procent rozlohy. Další velmi ohroženou oblastí je střední Afrika a zde žijící druhy zvířat, které přicházejí o svá přirozená teritoria. Patří k nim například sloni, gorily a šimpanzi. Také třetí největší ostrov světa Borneo, společně s Jávou a dalšími ostrovy v Indonésii, utrpěl ztráty v ekofondu kvůli rozsáhlým požárům a samozřejmě kvůli dopadům lidské činnosti na tomto území.
Ochrana a politika
Severský boreální jehličnatý les v Kanadě, sibiřská tajga a australská poušť jsou neméně ohrožené. "Politika životního prostředí v základech naprosto selhává, a divočina nám tak doslova mizí před očima," posteskl si profesor William Laurance z James Cook University v Austrálii, jeden ze spoluautorů zveřejněné studie.
"Nejedná se pouze o jednu z nejcennějších oblastí, co se biodiverzity druhů a biologické rozmanitosti týče. Divoká příroda je především zodpovědná za regulaci klimatu. Tedy můžeme říci, že jak lokálně, tak globálně jsou nezbytné pro nám známý svět. Domorodé kmeny, které ve volné přírodě doposud žijí, se také velkou měrou podílejí na její ochraně. Teď jsou ohroženi i oni."
Autoři studie jsou poněkud skeptičtí k zavedeným snahám v rámci Evropy, například k opětovným pokusům o navrácení zvířat do krajiny.
"Skutečnost je taková, že pokud selžeme a zničíme jedinečné ekosystémy, které nás obklopují, neexistuje už žádný jiný způsob, jak je navrátit zpět do přírody, a obnovit tak plně tento přirozený proces," upomínají Watson a Laurance. "To, co je nyní třeba udělat, je chránit divokost krajiny, kterou bez přehánění můžeme nazývat naším korunním klenotem. Tento klenot představuje 23 procent rozlohy povrchu planety."
