Ze života hmyzu
Pralesní saranče poslouchá kolenem. Docela jí to jde

Pokud někdo poslouchá kolenem, nemusí to nutně znamenat, že je hluchý jako poleno. Buď prostě jen nechce slyšet, co mu říkáte, nebo... Nebo opravdu kolenem poslouchá a přitom slyší nadmíru dobře. V tom případě to je zřejmě saranče z kolumbijského pralesa.

O tom, že některé druhy hmyzu mají sluchové ústrojí na předním páru nohou, vědí entomologové už delší dobu. Všimli si jak membrány schopné rozvibrovat se zvukovými vlnami, tak buněk transformujících mechanické vlnění na elektrické signály putující do mozku. Dosud však bylo záhadou, jak spolu tyto dvě části sluchového aparátu komunikují.

Záhadu nyní rozluštili vědci z univerzit v anglických městech Lincoln a Bristol. V časopise Science popisují sluchový orgán pralesní saranče druhu Copiphora gorgonensis, který je překvapivě podobný uchu savců. S tím rozdílem, že se nachází na předních končetinách na holeni v blízkosti kloubu.

Vnější kostra naslouchá

V lidském uchu zvukové vlny nejprve rozvibrují bubínek, z nějž se vibrace přenášejí na trojici drobných kůstek. Ty signál zesilují a předávají ho do kapaliny ve vnitřním uchu, v níž na něj reagují vláskové buňky převádějící mechanickou energii vibrací na elektrické impulsy. U saranče plní funkci kůstek výběžky kutikuly - pevné vnější kostry hmyzího těla.

Britští vědci na 3D snímcích z počítačové tomografie odhalili detailní strukturu pouze několik tisícin milimetru velké kónické dutiny v blízkosti dvojice membrán plnících roli bubínku. Na jejím obvodu jsou kutikulou tvořené útvary, které mírně přesahují okraj dutiny. Dotýkají se membrán a vibrace přenášejí do olejovité tekutiny, jíž je dutina vyplněna. Jejím prostřednictvím jsou pak stimulovány sluchové buňky.

Některé tropické saranče slyší i ultrazvuk o frekvenci 150 kHz, zkoumaný druh "pouze" 23 kHz (lidské ucho slyší zvuky pouze do frekvence 20 kHz). Dovedou ho přitom zaregistrovat i na velkou vzdálenost, což je u tak vysokých frekvencí překvapivé. Saranče zřejmě naslouchají svým nepřátelům - netopýrům, kteří pomocí ultrazvukového sonaru skenují své okolí a pátrají po kořisti.

Autoři objevu věří, že by se uchem sarančí mohli inspirovat lidští inženýři při vývoji miniaturních a vysoce citlivých mikrofonů. Hmyzí variace na třísložkové ucho (membrána, kutikula, dutina s kapalinou) je totiž mnohem jednodušší než analogická struktura v uchu savců.