Kambrické aktuality
Pravěká mořská příšerka měla pavoučí mozek

Paleontologové popsali nervovou soustavu prapodivného 520 milionů let starého stvoření jménem Alalcomenaeus. Podobá se dnešním pavoukům, štírům a ostrorepům. Znamená to, že se oddělili od zbytku členovců nejméně před půl miliardou let.

Alalcomenaeové byly podivné vodní příšerky na první pohled připomínající prodlouženého ostrorepa. Jako rod byli úspěšní. Žili v pozemských oceánech většinu období kambria. Měli článkované tělo. Z článků visely přívěsky, které jim sloužily buďto k plavání nebo k lezení po dně, případně k obojímu. Největší přívěsky měli na hlavě. Mohly být dlouhé i jako třetina jejich těla a sloužily buďto jako chapadlo, nebo jako smyslový orgán. Podle výčnělku pojmenovali vědci i jejich příbuzenstvo. Říká se jim Megacheira, což znamená "velké ruce."

Protože jsou to starobylé potvory, nebylo jisté, kterým dnešním zvířatům jsou příbuzné, a jestli jsou nějakým příbuzné vůbec. Jedna z možností byla, že by sdílely společného předka s klepítkatci. Jsou to zvířata, která mají druhý pár končetin přeměněný v klepítka, cizím slovem chelicery. Patří k nim třeba pavouci, štíři a ostrorepi.

Nervy jako špagáty

Hlavové končetiny Alalcomenaea se chelicerám vzdáleně podobají. Stejně jako ony mají uprostřed kloub. Definitivně prokázat jejich spřízněnost se podařilo až tenhle týden. Skupině výzkumníků vedené Gengo Tanakou z Gunmského přírodovědeckého muzea se povedlo zrekonstruovat uspořádání nervové soustavy Alalcomenaea. Podrobnosti zveřejnili v časopise Nature. Půl miliardy let starý členovec měl stejný mozek, jaký mají dnešní klepítkatci.

Spodní stranou těla všech členovců vedou dvě rovnoběžné nervové pásky. V jednotlivých článcích jsou propojeny příčkami. V místě spojení příček mají členovci zauzliny, cizím slovem ganglia. Jejich mozek vzniká u většiny skupin splynutím ganglií nad a pod ústním otvorem.

U klepítkatců jdou to většinou tři první zauzliny. Konkrétní uspořádání je jiné u každé skupiny. Alalcomenaeus i optická centra uspořádaná podobným způsobem jako dnešní klepítkatci.

Neznámý předek

K sestavování rodokmenů různých skupin se v současnosti používají specializované programy. Umí vzájemně porovnávat různá možná uspořádání příbuzenských vztahů a hledají, které z nich je nepravděpodobnější. Stromy sestavují na základě všelijakých znaků jednotlivých skupin. Mohou to být jak úseky genetického kódu, tak tvar kostí nebo uspořádání orgánových soustav. Vědci zkusili počítači zadat nová data o mozku Alalcomenaea.

Po nějaké době nezbytného chroustání vyplivl stvoření jako blízkého příbuzného klepítkatců. Nejspíš už to tedy tak opravdu bude. Zjištění je zajímavé ještě z jednoho důvodu. Před časem se jiné skupině vědců podařilo popsat zkamenělinu mozku zhruba rovněž zhruba 520 miliónů let starého pravěkého členovce jménem Fuxianhuia protensa.

Ta zhruba odpovídá moderním korýšům, hmyzu nebo stonožkám. Společný předek Fuxianhuie a Alalcomenaea musel proto žít ještě dávno před nimi. Kdo ví? Třeba se ho časem podaří objevit. Zatím si můžeme jen představovat, jak mohl vypadat.