Zubatá potvora
Pravěký megažralok vyhynul na nedostatek kořisti

Měřil šestnáct metrů, vážil přes padesát tun. Jeho čelisti měly napříč dva metry. Strašlivý mořský predátor žil v pozemských oceánech ještě nedávno. Pak ale vymřel a nikdo neví proč.

Až někam příště pojedete autobusem, dobře se podívejte, jak je velký. Přibližně stejně velký byl totiž pravěký žralok megalodon. Hřbetní ploutve megalodonů krájely hladinu světových moří dlouhých dvacet milionů let. Před 2,6 miliony let však obří žraloci vymřeli. Paleontologové si většinou myslí, že za to mohla ledová doba, která tehdy přišla. Nový výzkum ale tento názor zpochybnil. Jeho autoři, skupina vědců v čele s Catalinou Pimientoovou z Zurišské univerzity, tvrdí, že odchod obřích žraloků do fosilního záznamu nesouvisí se změnou klimatu .

Myslí si, že magalodoni doplatili na nedostatek potravy. Nemuselo jít přímo o menší množství kořisti. Obří žraloky mohla vyhladovět konkurence nových predátorů, kteří byli efektivnější než oni.

Klima nemělo vliv

Paleontologové se zatím nedokázali shodnout, čemu byli megalodoni příbuzní. V běžné řeči se jim jak anglicky tak česky říká prostě megalodon. Jejich vědecké jméno by ale mohlo znít buď Carcharodon megalodon, nebo Carcharocles megalodon, podle toho do jaké žraločí čeledi patřili.

Obě rodová jména začínají písmenem C, takže když napíšete nebo řeknete jen C. megalodon, nemůžete se splést. Ve vědecké literatuře se tenhle drobný podvod často využívá.

Pimientoová a spol. zrekonstruovali oblast rozšíření a počty megalodonů během celé existence druhu. Jako podklad použili asi dvě stovky jednotlivých nálezů pozůstatků žraloků. Do doby před asi šestnácti miliony let žily zubaté potvory na severní polokouli.

Dařilo se jim v teplých vodách okolo pobřeží Evropy, Severní Ameriky, a Indie. Později se rozšířily i do vod Jižní Ameriky, Asie a Austrálie. Ubývat jich začalo asi před pěti miliony let. S klimatem to ale podle podrobných výsledků výzkumu zveřejněných v časopise Journal of Biogeography nemělo nic společného.

"Nebyli jsme schopní najít jakékoliv přímé spojení mezi vymřením C. megalodon a globálních fluktuací teploty v té době," prohlásila Pimientoová. "Nezdá se, že by proměnlivé klimatické podmínky měly nějaký vliv na populační hustotu obřích žraloků." Megalodonů neubývalo ve studených obdobích a nepřibývalo jich v teplých. Dokázali žít v mořích, jejichž průměrná teplota se pohybovala od 12 do 29 stupňů Celsia.

Byli teplokrevní?

Pimientoová si myslí, že se žralokům začalo dařit špatně, když vymírala jejich kořist, což byli hlavně menší vodní savci. Škodil jim také nástup nové konkurence - zejména příbuzných dnešních delfínů a kosatek. Savci mají výkonnější mozky než žraloci, což jim mohlo poskytnout výhodu. Důvod vymření a postavení v rodokmenu ostatních žraloků nejsou jediné záhady okolo megalodonů.

Odborníci na pravěké žraloky nevědí ani, jestli se jejich tělesná teplota řídila teplotou okolí, nebo ji řídili sami (postaru: zda byli teplokrevní nebo studenokrevní).

Většina žraloků spoléhá na první možnost. Některé druhy ale mají schopnost svou tělesnou teplotu sami ovlivňovat. Velký teplotní rozsah, v němž megalodoni dokázali žít, naznačuje, že mohli být něčeho podobného schopni také.

Další zajímavá otázka je, jak byli megalodoni velcí. Obří žraloci měli stejně jako všichni jejich příbuzní chrupavčitou kostru. Paleontologové z nich nejčastěji nacházejí zuby, případně obratle. Z těch se pak snaží dopočítat velikost celého zvířete. Počáteční odhady se pohybovaly okolo třiceti metrů. Dnes se zdá nejpravděpodobnější jen něco kolem šestnácti.