Kde se vzala
Překvapení: původce jednoho typu malárie pochází z Afriky

Parazit, kterému vědci říkají Plasmodium vivax, byl dlouho považován za stvoření asijského původu, jenže s otazníkem. V Africe žili lidé, kteří jsou vůči zimničce přirozeně odolní.

P. vivax je jednobuněčný cizopasník, který tráví část svého životního cyklu v lidském těle. Způsobuje těžké horečky, jež mohou skončit i smrtí. V současnosti je nejrozšířenější ve Spojených státech, latinské Americe a v některých částech Afriky, zejména v Africkém rohu. Většina rodilých Afričanů je proti němu však imunní. Je to proto, že postrádají tzv. Duffyho antigen. Je to signalizační molekula na povrchu buněk, podobná známějším antigenům, které určují krevní skupiny. Jmenuje se podle pacienta, v jehož krvi ji vědci v padesátých letech minulého století poprvé objevili.

Zimnička Duffyho antigen používá jako bránu do lidských krvinek. Bylo by logické předpokládat, že valná část Afričanů nemá antigen právě kvůli hrozbě infekce P. vivax. Jenže nemoci většinou přeskakují z jednoho živočicha na druhého a vedle člověka jediná další zvířata, u nichž se až dosud podařilo nákazu zimničkou třetidenní prokázat, byli asijští makakové. Pochází tedy parazit z Asie? Skupina výzkumníků vedená Paulem M. Sharpem z Edinburské univerzity tvrdí, že nikoliv.

Příbuzní v nemoci

Vědci popisují v časopise Nature Communications objev krevniček příbuzných lidským kmenům P. vivax v afrických šimpanzích a gorilách. Zkoumali přítomnost DNA zimničky v přibližně pěti tisících vzorcích trusu těchto primátů z terénních zoologických stanic a z útulků na černém kontinentu. P. vivax podle jejich závěrů infikuje oba v současnosti uznávané druhy gorily, gorilu nížinnou i horskou. Troufne si i na šimpanze, ovšem jen na běžnějšího šimpanze učenlivého, nikoliv na jeho blízkého příbuzného šimpanze bonoba.

Vědci kousek DNA z každého vzorku přečetli a vypočítali z nich vzájemnou příbuznost jednotlivých kmenů zimničky. Porovnali ji se zimničkami, jež infikují lidské hostitele. Paraziti z goril a šimpanzů si byli navzájem méně podobní než lidští. Žádná z příbuzenských linií krevniček třetidenních si nevybírala přednostně jeden druh hostitele. Až na jednu: lidské zimničky zřejmě tvoří jedinou linii oddělenou od ostatních. To ale neznamená, že byste se od gorily či šimpanze nemohli nakazit.

Ztracené území

Několik takových případů bylo nedávno zdokumentováno. Primáti proto představují zásobárnu nových kmenů P. vivax. Mohly by v lidských hostitelích nabýt vrch nad kmeny současnými, třeba kdyby se dnešní původce malárie povedlo vymýtit pomocí léků. Jelikož jsou zimničky obývající naše primáti příbuzné rozmanitější, existuje i větší šance, že se mezi nimi najde kmen lépe snášející antimalarika. Nebezpečné by mohlo být i křížení šimpanzích a gorilích Plasmodií s těmi lidskými.

Vědce však kromě praktických důsledků objevů zajímá i historie soužití krevniček s jejich hostiteli. Podobný obraz jako od zimničky třetidenní znají vědci už od příbuzného druhu, zimničky tropické, P. falciparum. Lidská zimnička tropická pochází rovněž od goril. Osídlila nás ale jiným způsobem.

Zimničky tropické nás kolonizovaly během jediného přechodu mezi dvěma hostiteli. Zimnička třetidenní byla pravděpodobně dlouhou dobu schopná napadat několik druhů primátů, včetně našeho vlastního. Před zhruba třiceti tisíci lety se však ve střední Africe začali objevovat lidé bez Duffyho antigenu. Zimničky tak na velkém území ztratily jeden ze svých hostitelských druhů. V lidech přežily jen v sousedních oblastech.