Největší z ptakoještěrů, tvorové připomínající okřídlenou žirafu, možná kdysi přelétali z kontinentu na kontinent stejně snadno jako moderní dopravní letadla.
Druhohorním ptakoještěrům se žádný z dnešních ptáků svými rozměry ani nepřibližuje. Například Quetzalcoatlus northropi, který žil před 70 miliony lety, byl velký jako žirafa (i zásluhou podobně dlouhého krku), vážil 250 kilogramů a rozpětí křídel měl až patnáct metrů. A podle nejnovějších odhadů dokázal uletět až 16 tisíc kilometrů bez mezipřistání.
Současný ptačí rekord v této disciplíně drží břehouš rudý, konkrétně jedna samička, která se satelitním vysílačem na zádech urazila na jeden zátah 11 680 kilometrů. Let z Aljašky na Nový Zéland jí trval osm dní.
Michael Habib z Chathamovy univerzity v Pittsburghu maximální dolet ptakoještěrů vypočítal z několika poměrně nejistých údajů. Vycházel například z toho, že během letu mohli spálit energii uloženou až v sedmdesáti kilogramech tělesného tuku a že rychlost jejich metabolismu byla o 15 procent nižší než u dnešních ptáků. Obojí zní docela pravděpodobně. Paleontologové mají dost důkazů o tom, že draví dinosauři byli teplokrevní a energii dokázali využívat velmi efektivně. Ptakoještěři na tom tedy mohli být podobně.
Habib navíc vycházel z poměrně konzervativních odhadů. Výpočet aplikoval pro současnou atmosféru, přičemž v křídě bylo klima teplejší a ptakoještěři zřejmě mohli využívat četné vzestupné termické proudy. Když do vzorečku dosadil optimističtější hodnoty, dospěl k možnému doletu až 32 tisíc kilometrů. O svých závěrech informoval kolegy na výročním setkání Společnosti pro paleontologii obratlovců.
