Samičky křečíka džungarského je v zimě lepší moc neprovokovat. Mohli byste totiž špatně dopadnout. Jejich nevrlé rozpoložení způsobují krátké dny.
Za zvýšenou agresivitou křečíků stojí hormony. Křečíci mají podobné hormonální žlázy jako lidé. Zima by proto stejným způsobem mohla ovlivňovat i samice našeho vlastního druhu. Nevrlé samice křečíků studovala skupina vědců v čele s Nikki Rendonovou z Indianské univerzity. Křečík džungarský pochází z jihosibiřských stepí. Samička má okolo osmadvaceti gramů, sameček okolo dvaatřiceti. Chovat křečíky v laboratoři je snadné. Stejně jako se dá v jejich teráriích snadno napodobit měnící se délka dne. Stačí hlodavcům na různou dobu rozsvítit.
Vědci vzali 130 samiček křečíků. Napřed všechny vystavili dlouhým dnům, jaké bývají v létě. Pak části z nich den zkrátili. Následovaly testy agresivity. Křečíci mají ve zvyku hájit své teritorium. Biologové proto přidávali do terárií samiček vetřelce.
Měřili, jak dlouho potrvá právoplatné majitelce terária, než zaútočí, kolikrát to udělá, jak dlouho jí jeden útok bude trvat, a tak dál. Všechno dohromady zkombinovali do jednotné stupnice agresivity. Samičky vystavené krátkým dnům nebo byly bojovnější. Proč?
Biologové vysvětlují nevrlé chování samiček křečíků pomocí hormonu dehydroepiandrosteronu (DHEA). Ten způsobuje agresivní a soutěživé chování. Sportovní rozhodčí ho rozeznávají jako doping.
Vylučování DHEA řídí v tělech samiček křečíků hormon melatonin. Produkuje ho šišinka v mozku. Čím větší je tma, tím víc melatoninu vylučuje. Lidé mají nejvíc melatoninu mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Většina z nás je tou dobou nejospalejší.
V tělech samců řídí kromě melatoninu vylučování ještě adrenokortikotropní hormon (ACTH). Na bojovnost samiček křečíků neměla ale podle výsledků experimentů Rendonové a jejích spolupracovníků zveřejněných v časopise Proceedings of the Royal Society B vliv.
