Sestry cestovatelky
Samičky afrických cichlid se vydávají do světa společně
28.01.2015 17:07
Spousta živočichů opouští po dosažení dospělosti místa, kde přišli na svět, a vyráží do na cesty. Je to proto, aby se vyhnuli křížení s vlastními příbuznými. U savců častěji migrují samci. V případě jistého druhu vrubozubcovité rybky z jezera Tanganika je to ale naopak.
Rybičku Neolamprologus caudopunctatus chovají akvaristé na celém světě. Patří mezi vrubozubcovité ryby, známější pod svým vědeckým názvem Cichlidae (česky často jen cichlidy). Mimochodem, je to asi vůbec nejpočetnější větev evolučního stromu obratlovců. Původní domov N. caudopunctatus je jezero Tanganika, které má plochu 33 000 metrů čtverečních, tedy asi jako tři Jihočeské kraje. Biologové Franziska Schaedelinová, Wouter van Dongen a Richard Wagner z Etologického institutu Konrada Lorentze ve Vídni zkoumnali, jak N. caudopunctatus tvoří hejna.
Být členem hejna je výhodné. Pomáhá to hlavně jako ochrana proti dravcům. V sedmdesátých letech minulého století navrhl slavný evoluční biolog Bill Hamilton teorii sobeckého hejna. Členové zvířecích skupin se do nich zapojují, aby dostali ostatní příslušníky svého druhu mezi sebe a predátora.
Holky drží spolu
Čím blíž ke středu hejna jste, tím máte menší pravděpodobnost, že vás někdo schlamstne. Proto hejna tvoří i živočichové jednoho druhu, kteří si nejsou navzájem příbuzní. V případě N. caudopunctatus je to ale složitější. Jejich hejna jsou často složená z rybek, jež si vzájemně příbuzné opravdu jsou. Kupodivu se to ale týká jen samic, nikoliv samců. Vědci popisují v časopise Oecologia výsledky genetické analýzy devíti stovek rybiček odlovených v jezeře Tanganika.
Samičky mají podle nich sklon tvořit hejna se svými příbuznými. Nejčastěji jsou to sestry - mladší samičky zůstávají se staršími. Samci se naopak sdružují s dalšími jedinci stejného pohlaví, kteří jim příbuzní nejsou. Platí to ale jen, dokud jsou mladí. Když vyrostou, žijí samotářsky.
Chování samiček a samců se liší ještě v jednom důležitém ohledu. Samičky jsou větší cestovatelky. Vědci spočítali, že se během svého života vzdálí od místa, kde přišly na svět, asi patnáctkrát víc než samci. Biologové si myslí, že společná migrace příbuzných samic by mohla být prostředek, jak protlačit do další generace co nejvíc vlastních genů.
Sestry přežijí
Každá ze samiček riskuje na cestě smrt. Zvýšit pravděpodobnost přežití svých sester je pro ni výhodné. Mají polovinu genů stejných jako ona sama. Když se rozmnoží, předají je další generaci. Tato výhoda pravděpodobně převažuje nad nevýhodou, kterou společné stěhování přináší - vzájemnou konkurencí o samce. V případě samečků je to naopak. Z pomoci svým bratrům asi nezískají dost na to, aby se jim vyplatilo s nimi sdružovat.
Jejich hejna asi udržuje pohromadě jen snaha nechat predátora, aby si jako terč útoku vybral některého z ostatních členů skupiny. Proto samci hejno opustí, jakmile jsou dost velcí, aby přežili sami.
Cichlidy z afrických jezer jsou biologické výzkumy zvlášť přitažlivé. Všechny druhy ze tří velkých jezer - Tnaganika, Malawi a Viktoriina - nejspíš pocházejí z jednoho předka. Postupně se rozrůznily a našily si různé způsoby života. Vrubozubcovití se také často pečlivě starají o potomky. Poněvadž to děláme podobně, zajímají nás. Navíc se obvykle dají snadno chovat v akváriích.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.