Pouhé vědomí toho, že nepřítel je nablízku, má na populaci jeho kořisti devastující účinek. U zpěvných ptáků na to upozornil pokus kanadských ekologů, kteří skutečné predátory nahradili jejich reprodukovanými hlasy.
Liana Zanetteová z kanadské University of Western Ontario s kolegy zkoumala chování strnadců zpěvných na ostrovech při pobřeží Britské Kolumbie. Vědci vytipovali několik hnízdních lokalit a obehnali je pletivem, aby se do nich nemohl dostat žádný nepřítel těchto pěvců.
Poté do blízkosti hnízd umístili reproduktory, z nichž se v nepravidelných intervalech ozývaly hlasy nejrůznějších zvířat. U některých hnízd mohli strnadci zaslechnout mývaly, jestřáby, sovy a další predátory, u jiných se ozývaly pouze neškodné druhy, například tuleni, husy a malí zpěvní ptáci.
Samičky hnízdící v blízkosti domnělých predátorů si stavěly hnízda v hustších křovinách chráněných trny. Hodně času trávily pozorováním okolí na úkor shánění potravy. Ve srovnání s ostatními samičkami se také odvažovaly jen na poloviční vzdálenost od hnízda.
Není proto divu, že snesly méně vajíček a vylíhlá mláďata krmily hůře než jejich kolegyně, které se cítily v bezpečí. V průměru odchovaly o čtyřicet procent méně mláďat, přestože o žádné z nich útokem predátora nepřišly, informuje Zanetteová se svým týmem v aktuálním vydání časopisu Science.
Je to další důkaz, že ekologické vazby v přírodě jsou složitější než přímoočaré vztahy mezi konkurenty, symbionty, predátory a kořistí.
