Žijete ve stresu? Máte většinu času špatnou náladu? Pak možná riskujete, že se vám v pětašedesáti začne zhoršovat pracovní paměť. Zatím je to ověřeno na laboratorních krysách.
Když vám někdo řekne telefonní číslo, a vy si ho zapamatujete, než si ho přepíšete do seznamu. Když počítáte z hlavy, jestli budete mít dost peněz na nákup a potřebujete si na chvíli podržet v mysli mezikroky výpočtu. Když si s někým povídáte a potřebujete si vzpomenout, co řekl o dvě věty zpátky. Ve všech těchhle situacích využíváte pracovní paměť. Původně byla definována jen jako abstraktní psychologický konstrukt, podobný třeba charakteru nebo sebedůvěře. Zhruba od přelomu minulého století ale vědci odhalují její anatomickou podstatu.
Zkoušky pracovní paměti jsou součástí mnoha inteligenčních testů. Čím víc informací dokážete udržet v mysli, abyste s nimi mohli manipulovat, tím složitější problémy zvládáte řešit. Kapacita pracovní paměti se mění s věkem. Malé děti ji mají horší než dospělí. Mladí dospělí zase lepší než staří. Skupina výzkumníků vedená Rachel Andersonovou z Iowské univerzity teď zveřejnila v časopise The Journal of Neuroscience výsledky nového výzkumu její degradace vlivem stárnutí. Mohl by podle nich souviset se stresovým hormonem kortizolem.
Krysy na rozcestí
Kortizol je hormon, který vás má připravit na blížící se nebezpečí. Vzniká v kůře nadledvinek. Zvyšuje koncentraci glukózy v krvi, poněvadž glukóza je hlavní energetický zdroj v lidském těle. Zároveň také urychluje rozkládání tuků. Na druhou stranu potlačuje činnost imunitního systému a tvorbu kostní hmoty. Krátkodobé zvýšení hladiny kortizolu v krvi vám může zachránit život, nebo třeba pomoci vyhrát ve sportovním utkání. Delší vystavení kortizolu může ale škodit.
V organismu mnoha savců, včetně laboratorních krys, plní funkce kortizolu podobný hormon, kortikosteron. Laboratorních krys se dá sehnat spousta kmenů, které se liší všelijakými vlastnostmi. Andersonová a spol. využili dva kmeny, z nichž jeden měl přirozeně vyšší hladinu kortikosteronu než druhý.
Pouštěli hlodavce do bludiště, jež obsahovalo rozcestí ve tvaru písmene T. Pokud chtěly krysy dostat odměnu, musely si pamatovat, kudy zahnuly, když běžely bludištěm naposled - jestli vpravo nebo vlevo. Dobu od posledního průchodu bludištěm badatelé měnili. Bylo to 30, 60 nebo 120 sekund. Vedle původu ze dvou různých kmenů s odlišnou přirozenou hladinou stresového hormonu se krysy lišily i věkem.
Z bludiště pod mikroskop
Byly vždycky staré buďto dva nebo jednadvacet měsíců, což po přepočtu na délku lidského života odpovídá asi dvaceti a pětašedesáti letům věku. Starší krysy s vysokou hladinou hormonu na tom byly ze všech nejhůř. Správnou cestu si vybíraly jen 58 procentech případů. Naopak staré krysy s nízkou hladinou kortikosteronu se strefovaly v 80 procentech pokusů. Dobrá paměť jim ale nakonec nebyla nic platná. Vědci je zabili, stejně jako zabili i všechny ostatní hlodavce. Pak prozkoumali pod mikroskopem jejich mozkovou kůru.
Našli významné rozdíly v uspořádání jejich prefrontálního kortextu (PFK). To je tenká vrstva mozkové kůry na špičce předních laloků. Souvisí s pracovní pamětí, a také se spoustou složitějších psychických funkcí, které pracovní paměť využívají. Krysy, které si vybíraly špatnou cestu, měly v PFK o dvacet procent méně nervových spojení než krysy, které neměly s orientací v bludišti potíže.
Vypadá to tedy, že stresové hormony mají s úbytkem paměti něco společného. Co to přesně je, ale ještě zbývá vyjasnit. Nejspíš se na něm podílí i spousta dalších faktorů. I tak by výzkum mohl ukázat cestu, jak v budoucnu pomoci lidem, kteří mají s pracovní pamětí problémy. Než ji někdo objeví, vyplatí se snažit se stresu co nejvíc vyhýbat.
