Tučnější vyhrává
Surikaty tloustnou, aby směly mít sex
04.06.2016 09:19
Zatímco lidské samičky se snaží být co nejhubenější, aby je samečci chtěli, surikaty to mají naopak. Když neztloustnou, tak si nevrznou. U surikat se totiž vždycky rozmnožuje jen dominantní pár, což je ten nejtlustší.
V lidské společnosti se stává, že když jedna žena začne držet nějakou novou dietu, přidá se k ní hned několik jejích kamarádek. Hezké vysvětlení by bylo, že je k tomu vede přátelství a pocit sounáležitosti. Ošklivé, že to dělají, poněvadž si navzájem konkurují. Surikaty mají něco podobného, jen obráceně. Žijí v přibližně dvacetičlenných klanech, ve kterých panuje přísná hierarchie. Rozmnožuje se jen dominantní pár. Podřízení jedinci hlídají, jestli se neblíží nepřítel, pečují o mláďata dominantního páru a krmí je.
Svoje vlastní si ale pořídit nemohou. Když některá z podřízených samiček porodí, dominantní pár ji v lepším případě vyžene, v horším její mláďata pozabíjí. Pokud jeden z členů vedoucího páru zemře, nahradí ho druhý nejvýše postavený jedinec příslušného pohlaví. Jak se ale pozná, který to bude?
Vaječný doping
Podle skupiny zoologů v čele s Elise Huchardovou z Cambridge záleží na věku a tloušťce. Čím je surikata - ať už samec či samice - tlustší, tím vyšší je její postavení ve společenském žebříčku. Huchardová a spol. zkoušeli surikaty přikrmovat. Vybrali dvojice sourozenců. Hubenějšímu z nich podstrkovali vařená vajíčka, kdežto tlustší nedostal nic. Experiment trval tři měsíce. Účastnilo se ho celkem 48 surikat. Vědci je celou dobu třikrát denně vážili. Přikrmovaným šelmám se dařilo dobře. Začaly přibírat.
Jejich sourozenci si toho ale všimli a tloustli rovněž. Zoologové píší v časopise Nature, že nepřikrmované surikaty začaly víc jíst, aby se svými bratry nebo sestrami držely krok. Snažily se tak zabránit svému propadu na společenském žebříčku.
Nevydržely to ale dlouho. Přibližně po měsíci a půl to vzdaly. Proč? Podle zoologů je to kvůli riziku, které přejídání přináší. Není míněna cukrovka, vysoký tlak, artróza nebo spánková apnoe, nebo zranění nočních nájezdech na ledničku v potemnělém bytě. Pro surikaty je cpaní nebezpečné, poněvadž při shánění potravy je může něco chytit a sežrat.
Obětovaný pěšák
Surikaty, které se místo zbytečného rizika přecpanou cpát, si ale pomohou jen částečně. Bezpečí nebo nebezpečí jedince v klanu surikat se totiž odvozuje od jeho společenského postavení. Nasvědčuje tomu třeba výzkum Nicolase Peronyho a Simona Townsenda, který před časem vyšel v časopise PloS ONE. Zmínění vědci pozorovali, jak smečky surikat přechází silnici vedoucí skrz poušť Kalahari.
Silnice jsou nová hrozba, se kterou se surikaty setkávají relativně krátkou dobu. Přesto se s ní naučily vyrovnat. Pohyb surikatí skupiny většinou vede dominantní samice. Když smečku dovede k silnici, pořadí se změní. Dominantní samice zůstane vzadu a místo v čele zaujme některý nízko postavený člen klanu.
Kdyby ho přejelo auto, není ho škoda. Asi jako když generál pošle obyčejné vojáky prozkoumat minové pole, a teprve pak ho přejde sám. Perony a Townsend, spočítali, že nadřízené surikaty mají o čtyřicet procent nižší riziko přejetí než podřízené. Život byl vždycky nespravedlivý a vždycky bude.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.