Jihoamerická kočka
Test pářením. Zoologové objevili nový druh ocelota

Ocelot stromový je malá kočkovitá šelma. Je maličko větší než běžná domácí kočka. Váží však méně, od jednoho a půl do tří kilogramů. Ocelotů rozeznávají vědci tři druhy, všechny ovšem spadají společně s dalšími příbuznými kočkami do jednoho rodu Leopardus. Podle nové genetické studie se ale dvě populace ocelota stromového navzájem nekříží.

Pojem biologického druhu není úplně vyjasněný. Ačkoliv si většina lidí nejspíš uvědomuje, co znamená, je obtížné ho přesně definovat. Hodně oblíbené je kritérium, podle nějž do jednoho druhu spadají organismy, které se mohou navzájem plodně křížit. To ale neplatí třeba pro bakterie, jež si s druhovou identitou dělají daleko méně starostí než organizmy vybavené buněčným jádrem. K těm spadáme i my nebo oceloti. U savců je definice pomocí křížení rozumná. Pokud se dvě populace zdánlivě jednoho druhu savce nekříží, mohlo by jít o druhy dva. Zvlášť když je nedělí geografické překážky, takže v principu by se křížit mohly.

Asi to bude i případ drobného ocelota stromového. Skupina zoologů vedená Tatiane Trigovou z Federální univerzity brazilského státu Rio Grande do Sul, to tvrdí v časopise Current Biology. Vědci zkoumali genetiku kočkovitých šelem z rodu Leopardus. Zajímaly je tři šelmy.

První z nich byla kočka pampová (Leopardus colocolo), která vypadá jako dlouhosrstá kočka domácí a žije v travnatých a křovinatých oblastech na západě Jihoamerického kontinentu. Druhá šelma byla kočka slaništní (Leopardus geoffroyi). Je přibližně stejně velká jako první. Zoologové ji ale považují za samostatný druh. Žije na území Argentiny. Poslední zkoumaná kočka byl ocelot stromový (Leopardus tigrinus). Žije od Kostariky po severní Argentinu.

Vědci přečetli a porovnali DNA z mitochondrií celkem 216 zvířat ze tří zmíněných druhů. Mitochondrie jsou buněčné elektrárny, jejichž pomocí všichni dýcháme. Kdysi dávno byly samostatnými bakteriemi, proto mají vlastní genom. Ten se hodí ke studiím příbuzenských vztahů.

Z porovnání mitochondriální DNA vyplynulo, že se ocelot stromový oddělil od kočky slaništní před víc než milionem let. To mu ale nebránilo, aby se s ní nedávno začal v oblastech, kde žijí oba druhy společně, znovu občas křížit.

Naopak dvě populace ocelota stromového se navzájem nekříží, takže je vhodné považovat je za samostatné druhy. Podporuje to i jejich odlišný způsob života. Oceloti stromoví rozšíření na severovýchodě žijí v travnatých oblastech, kdežto jižní populace má v oblibě horské lesy. Kočky se liší i barvou srsti, třebaže jen málo. Severovýchodní oceloti mají světlejší odstín s menšími skvrnami než jejich příbuzní na jihu. Vědci proto navrhují pro jižní linii koček nové jméno, Leopardus guttulus.