Nedávno objevené zbytky posledního britského krále, který zemřel v bitvě, vydávají jedno tajemství za druhým. Vědci by chtěli porovnat genom vladaře s jeho žijícím příbuzným. Plánují ověřit, jestli je barva očí a vlasů na dochovaných králových portrétech správná.
Kosti Richarda III. našli archeologové v září 2012 na Parkovišti v Leicesteru. Výzkumníci z místní univerzity, vedení Turi Kingovou, teď oznámili plán přečíst veškerou Richardovu DNA. Dokážou tak mimo jiné určit barvu očí a vlasů monarchy a porovnat je s dochovanými portréty a historickými popisy. "Jsme na začátku nové éry genetických výzkumů, prohlásila Kingová. Máme možnost číst celé genomy dávno mrtvých lidí a společně s nimi i genomy patogenů, kteří mohli způsobovat infekční nemoci." Vědci by také chtěli přečíst genom žijícího příbuzného Richarda III.
Je jím londýnský truhlář Michael Ibsen, vzdálený potomek královy sestry, Anny z Yorku. Srovnání jeho genomu s Richardovým by mohlo přinést spoustu zajímavých informací. Genetici se mohou dozvědět ledacos nového o králově zdravotním stavu.
Když vědci zkoumali jinou privilegovanou mrtvolu, známého ledového muže Ötziho starého 5 300 let, vyšlo najevo, že trpěl Lymskou boreliózou. Našli totiž stopy genetického kódu bakterie Borrelia burgdorferi, která nemoc způsobuje. V DNA odebrané z kostí Richarda III se nejspíš najdou doklady infekce dalšími bakteriemi bakteriemi nebo jinými parazity.
Škrkavky a skolióza
Už před časem vyšlo najevo, že král měl škrkavky - střevní parazity, jimiž je v současnosti nakaženo přibližně 1,4 miliardy lidí. Dokazují to vajíčka těchto roztomilých zvířátek, které antropologové a biologové před časem našli v oblasti panovníkovy pánve. Monarcha mohl mít potíže s nevolnostmi, častým zvracením a dýchavičností nebo kašlem. Jedno vývojové stadium škrkavek totiž žije v plicích. Dýchavičnost mohla ovšem způsobovat také monarchova vážná skolióza (zakřivení páteře na jednu stranu), známá i z historických pramenů.
Dramatik William Shakespeare vykreslil na jejich podkladu vladaře jako hrbáče. Z královy DNA se dá zjistit, i jestli by mu ve stáří hrozila Alzheimerova nemoc nebo diabetes. Kdo ví? Kdyby měl možnost číst svou posmrtnou lékařskou zprávu, možná by byl rád, že padl v boji ve dvaatřiceti a ušetřil si tak spoustu zdravotních obtíží ve vyšším věku.
Richard III. zemřel 22. srpna 1485 v Bitvě u Bosworthu. Bojoval proti armádě Jindřicha Tudora, který ho chtěl připravit anglickou korunu. Richardovo vojsko mělo početní převahu. Během boje však vladaře zradili tři spojenci, jejichž voje se do řeže nezapojily. Král podnikl heroický útok na tělesnou stráž svého protivníka a našel smrt.
Potupný pohřeb
Po bitvě nechal Jindřich Richardovu mrtvolu svléct do naha a vystavit v leicesterském kostele Zvěstování požehnané panny Marie. Teprve za tři dny přikázal tělo pohřbít za zdmi místního františkánského kláštera. Panovníka uložili do země pod chórem, místem, kde stojí kněžiště a oltář.
Laikové tam nesměli, což mohlo bránit pokusům o veřejné uctívání mrtvého. Na hrobu bylo znát, že krále pohřbili "bez okázalosti a slavnostních obřadů," přesně jak psal dobový historik Polydorus Vergilius "bez okázalosti a slavnostních obřadů." Nedostal ani rakev.
Třiapadesát let od osudné bitvy nechal syn Richardova pokořitele Jindřicha Tudora, Jindřich VII klášter zrušit. O králových pozůstatcích se dlouho nevědělo. Podle jednoho historického spisu byly v sedmnáctém století exhumovány a vhozeny do řeky Soar. Jejich objev před dvěma lety způsobil senzaci.
