Sépie se proslavily schopností vypouštět v ohrožení inkoust. Jedna z nich ho ale používá místo obrany k útoku. Měří pouhých šestnáct milimetrů.
Představte si, že jste malý mořský ráček. Pomalu si to šinete po písčitém dně oceánu. Najednou se kolem vás udělá tma tmoucí. Říkáte si: Co to? Vždyť ještě není ani poledne. A pak je po vás. Tmu totiž způsobil inkoust sépie Idiosepius paradoxus, která vás slupne jako malinu.(Správný český termín by snad podle webu biolib.cz byl sepiovka. Ten ale není praktický. Dá se snadno zaměnit se sépiovkami s dlouhým é, což je nepříbuzná skupina parazitů. Samotný druh I. paradoxus české jméno nemá.).
I. paradoxus žije mělkých vodách na pobřeží Japonska, Koreje a Austrálie. Zoologové o ní vědí už od konce devatenáctého století. Teprve teď si ale všimli, že používá svůj inkoust k útoku místo obrany, jak je běžné u ostatních hlavonožců. Její neobvyklé chování popsala skupina vědců v čele s Noriyosim Satoem z univerzity v Nagasaki.
Výzkumníci chytili padesátku hlavonožců a ubytovali je v akváriu ve své laboratoři. Pak je po jednom přemísťovali do samostatné nádoby a zkoušeli jim nabízet k snědku různé druhy korýšů.
I. paradoxus se ke své zvláštní taktice uchyluje jen zřídka. Z 322 testů zaútočila pomocí inkoustu jen sedmnáctkrát. Zoologové spekulují v časopise Marine Biology, že to dělá kvůli vlastní bezpečnosti. Inkoust je dobrá věc, pokud potřebujete někoho na chvíli zmást, ať už je to váš predátor nebo vaše kořist. V delší časové perspektivě ovšem naopak prozradí vaši polohu.
Sato a spol. také zaznamenali, že sepiovka používá inkoustový útok proti některým druhům kořisti častěji než proti jiným. Vcelku se není čemu divit. Český myslivec jde také jinak na divočáka než na srnce. Bude zajímavé zjistit, jestli pomocí inkoustu loví vskutku jen jedna japonská sepiovka, nebo i další hlavonožci. Zoologové to mohli přehlédnout.
