Mravenci Pristomyrmex punctatus žijí v těsném vztahu s housenkami modráska Narathura japonica. Chrání je, za což je housenky odměňují sladkou šťávou, kterou vylučují ze žláz na hřbetě. Jenže nový výzkum naznačuje, že soužití není tak idylické, jak na první pohled vypadá.
Hranice mezi parazitizmem a vzájemně prospěšným soužitím je v přírodě často nezřetelná. Parazité občas nejsou tak zlí, jak by se mohlo zdát. Přátelé zase nemusí být opravdovými přáteli. Nejinak je tomu asi ve vztahu housenky japonského modráska Narathura japonica a jejích mravenčích ochránců. Trojice entomologů, Masaru Hojo a Kazuki Tsuji z Rjúkjúské univerzity s Naomi Piercovou z Harvardovy univerzity, si myslí, že housenky mění chování mravenců proti jejich vůli. Kdyby měli budyguardi na výběr, nechránili by je.
Vědci tvrdí v časopise Current Biology, že mravenci, kteří dostanou šťávu housenek, mají nižší hladinu nervového přenašeče dopaminu v mozku. Způsobuje to, že se méně pohybují a zůstávají poblíž housenky. Pokud se se šťávy nenapijí, opustí ji.
To by ještě neznělo dvakrát překvapivě. Kdyby vám v z práce neposílali výplatu, asi byste tam taky nechodili. Jenže když vědci dali mravencům lék, který snížení hladiny dopaminu zabránil, mravenci housenky přestali hlídat, i když se předtím napili jejich šťávy. Pokud se tedy mohou sami rozhodnout, housenky nechrání.
Nižší hladina dopaminu zároveň způsobí, že jsou mravenci agresivní. Hledají nepřítele, s nímž by se mohli porvat. Entomologové ještě nezjistili, z čeho se šťáva housenek skládá, ačkoliv se na to samozřejmě chystají.
Housenky modrásků vstupují do soužití s mravenci velice často. V nějakém vztahu k nim je až pětasedmdesát procent jejich druhů. Některé na mravencích bezskrupulózně cizopasí. Nechávají se třeba krmit a ošetřovat v jejich hnízdech. Jiné jim za jejich služby platí.
