Aldrovandka měchýřkatá
VIDEO: Podivná vodní masožravka čelí vyhynutí

Vzácné vodní rostlině škodí přebytek živin. Během minulého století se její populace zmenšila téměř o devadesát procent. Uchovat její semena na horší časy se nedaří.

Aldrovandka měchýřkatá má na vodní rostlinu netradiční způsob obživy. Z jejího stonku rostou mušlovité čelisti. Když se jich dotkne nic netušící kořist - třeba komáří larva, buchanka nebo perloočka - dokážou během deseti až dvaceti milisekund sklapnout. Pro srovnání: mrknutí lidského oka trvá 100 až 400 milisekund. Sklapnutí čelistí aldrovandky je jeden z nejrychlejších známých pohybů v rostlinné říši. Zvláštní vodní masožravka je k nalezení v čistých stojatých vodách na čtyřech kontinentech. Narazíte na ni v Evropě, Asii, Austrálii a Africe.

Posledních přibližně sto let se však aldrovandkám daří zle. Chybí jim vhodné prostředí. Krajina se odvodňuje, a pokud v ní nějaká voda zůstává, je většinou přesycená živinami, jež do ní stékají z intenzivně obhospodařovaných polí. V takové břečce aldrovandky nerostou.

Nedostatek vhodného prostředí

Botanikové odhadují, že dnešní velikost populace aldrovandek je proti stavu na začátku minulého století jen asi desetiprocentní. Proto se snaží vymyslet, jak masožravkám pomoci. Jedna z možností je uchovat jejich semena v takzvané semenné bance. Stejným způsobem se uchovávají například významné odrůdy pšenice. V případě aldrovandky to však půjde jen obtížně. Zjistila to skupina vědců v čele s Adamem Crossem ze Západoaustralské univerzity.

Jedním z členů výzkumného týmu byl i český odborník na aldrovandky Lubomír Adamec z třeboňské pobočky Botanického ústavu. Výzkumníci zkoušeli rok přechovávat semena aldrovandek dvěma různými způsoby. Polovina jich byla v prodyšných sáčcích v teplotě těsně nad nulou, polovinu zmrazili na minus osmnáct stupňů.

Podle výsledků pokusu zveřejněných v časopise Botanical Journal of the Linnean Society nedopadla ani jedna skupina semen dobře. Zmražená semena nevyklíčila vůbec. U nezmražených semen to taky nebyla žádná sláva - vyklíčilo asi dvanáct procent.

Zkomolené jméno

Botanikové si myslí, že za choulostivost semen může jejich tvar. Mají speciální obal, který jim umožňuje plavat ve vodě. Jenže je zranitelný vůči všelijakým plísním. Kromě semenných bank by snad v budoucnosti mohla existovat i možnost zmrazit čerstvě vyklíčená embrya aldrovandek pomocí tekutého dusíku, ale tato technologie je zatím v plenkách. Není jisté, jestli bude fungovat.

Je ovšem nutno podotknout, že pohlavní rozmnožování pomocí semen není pro přežití druhu zásadní. Aldrovandka se totiž většinou rozmnožuje nepohlavně. Kvete jen několik hodin (její bílé květy plavou na hladině).

Botanikové vědí o aldrovandce od konce sedmnáctého století. Její současné jméno jí dal Ital Gaetano Monti. Pojmenoval ji po svém slavném krajanovi Ulissem Aldrovandim. Chtěl, aby se vodní masožravce ve vědeckých kruzích říkalo Aldrovandia vesiculosa. Když ale o šest let později vydával další slavný přírodovědec Carl Linné seznam všech vědě známých druhů rostlin, udělal při psaní jména rostliny chybu.

Místo Aldrovandia napsal jen Aldrovanda, a tak už to zůstalo. Ze zkomoleného latinského jména pak vznikla česká aldrovandka (místo aldrovandie). Podivná vodní rostlina fascinovala také Charlese Darwina, který pravděpodobně první prokázal, že je masožravá.