Důmyslná taktika
VIDEO: Žralok loví ryby ocasem jako bičem

U žraloků má většina lidí asi větší strach z předního kousku než ze zadního. Je to proto, že ještě nepotkali liškouna pelagického. Ten má smrtící oba konce.

Žraloků liškounů žijí v současné geologické epoše na zemi jen tři druhy. Pokud se tedy někde v hlubinách oceánů neprohání nějaký další, kterého se ještě nikomu nepodařilo chytit. To je možné a občas se to i stává. Nejnápadnější znak liškounů je prodloužená hřbetní polovina ocasní ploutve. Mohlo by na ni odkazovat i jejich české jméno, jehož dávnému autorovi snad jejich ocas připomínal zakroucený ocas lišky. Anglicky se jim říká "thresher shark." "Shark" je "žralok" a "thresher" znamená něco jako "mlatec," "bijec," nebo "mlátička". I anglické jméno se týká ocasu.

Rybáři i znalci žraloků si dlouho mysleli, že liškouni používají svůj ocas při lovu k omračování kořisti. Zjistit to s určitostí bylo ale těžké. Všechny tři druhy liškouna jsou plachá, a navíc ohrožená zvířata. Ve volné přírodě se dají pozorovat jen obtížně. Dokázat, jakou má ocas funkci, se povedlo až pětici zoologů, vedené Simonem Oliverem z Bangorské univerzity ve Wallesu. Podrobnosti zveřejnili v časopise PLoS ONE. Chování liškounů natočili na video a pak analyzovali.

Živý katapult

Vědci studovali liškouna pelagického (Alopias pelagicus) poblíž filipínského ostrova Pescador. Loveckou taktiku liškounů si můžete prohlédnout na přiložených krátkých filmech a na obrázku níže. Žralok, který vidí hejno sardinek, se k němu rozplave co nejvyšší rychlostí. Těsně před hejnem zabrzdí pomocí předních ploutví, které fungují podobně jako výškové kormidlo tryskáče. Trub paryby se prudce nakloní dolů a ocas švihne dopředu přes čenich. Pohyb připomíná středověký katapult nebo prásknutí bičem.

Švihnutí ocasem trvalo v průměru 0,39 sekundy. Pro srovnání: mrknutí oka trvá něco mezi 0,1 a 0,4 sekundy. Špačka žraločí ploutve se pohybovala rychlostí 14,03 metru za sekundu (50,69 km/h). Při nejrychlejším zaznamenaném prásknutí dosáhla špička ocasu liškouna rychlosti 21,82 metru za sekundu (78,55 km/h). Alternativní taktika je švihnout místo dopředu do strany. Tu ale žraloci nepoužívají příliš často.

Jako lodní šroub

Okolo žraločího biče vědci zaznamenali bublinky. Ačkoliv to ještě není zcela jisté, dá se předpokládat, že vznikají fyzikálním procesem označovaným jako kavitace. Prudká změna tlaku, způsobená pohybem tělesa, jako je ocas žraloka liškouna nebo třeba lodní šroub, vytvoří ve vodě oblasti vakua. Ty se napřed vyplní molekulami plynů jinak ve vodě rozpuštěných, a pak zaniknou. Pro sardinky je lovecká taktika liškounů zničující.

Žraloci jsou sice úspěšní jen asi v jedné třetině útoků. Pokud už ale uspějí, stojí výsledek za to. Zásah ocasem většinou zabije nebo omráčí i sedm rybek najednou. Dokáže překrojit tělo sardinky vejpůl. Mrtvé nebo polomrtvé rybky si pak liškoun může beze spěchu posbírat a pošmáknout si na nich, než se pustí do dalšího útoku.

Natočit lovící liškouny bylo velké štěstí. Žraloci se většinou přes den pohybují ve velkých hloubkách mezi dvěma a sedmi sty metry. Nad dvě stě metrů vyplavou jen v noci, aby se nažrali sardinek. Liškouni v okolí ostrova Pescador lovili ve dne. Mohl je k tomu přinutit nedostatek kořisti, protože sardinky loví i lidští rybáři.