Zatímco mladí křižáci okenní stavějí dokonale pravidelné pavučiny, jejichž architektura se řídí přísnými pravidly, stárnoucí příslušníci téhož druhu začínají dělat chyby. V pavučině se objevují díry a výsledná stavba působí neuspořádaně. Hůře také plní svůj účel. Výzkum těchto pavouků pomůže lépe pochopit lidské stárnutí.
Křižáky okenní, kteří se dožívají nanejvýš dvanácti měsíců, a proto u nich lze snadno pozorovat projevy stárnutí, studuje Mylène Anotauxová z univerzity ve francouzském Nancy. Domnívá se, že rostoucí počet chyb ve spřádání pavučiny je důsledkem degenerace křižákovy centrální nervové soustavy.
Pavučina je dobře pozorovatelný projev aktivity živočicha, podle Mylène Anotauxové by proto mohla posloužit jako jednoduchý model pro výzkum způsobu, jakým se stárnutí projevuje. Pavouci sice mají mnohem jednodušší nervovou soustavu než člověk, některá zjištění by přesto mohla mít obecnou platnost.
"Rozplést při studiu komplexní lidské nervové soustavy složitou síť příčin a následků je velmi náročné a degenerativní mechanismy ležící v samém základu mohou zůstat skryty. Výzkum jednoduchých zvířecích modelů může být v tomto směru klíčový," domnívá se Anotauxová.
Lidé i pavouci mají společného předka, byť žil před stovkami milionů let. Ty nejjednodušší principy fungování nervové soustavy proto máme společné a výzkum na pavoucích může být užitečný i pro pochopení stárnutí lidského mozku.
