(Ne)stabilita ekosystémů
Zmizí jeden, zmizí ostatní. Katastrofa spustila lavinu

Náhle probuzené sibiřské sopky před 252 miliony let proměnily pozemské klima natolik, že vyhynulo asi devadesát procent organismů. Ani po uklidnění vulkánů se však situace nestabilizovala. Ukazuje se, že oslabené ekosystémy se dál zmítaly v cyklech vzestupů a pádů.

Paleontologové z Brown University a University of Utah prozkoumali téměř 8600 fosilií nalezených na Urale a v Jihoafrické republice. Některé ze studovaných druhů žily na konci permu, další krátce po katastrofě v triasu. Celkem pokrývají období před 260 až 242 miliony let. Z četnosti nálezů paleontologové usuzují na druhovou pestrost ekosystémů.

Ze závěrů publikovaných v časopise Proceedings of the Royal Society B vyplývá, že na konci permu vyhynulo nejméně 78 procent suchozemských obratlovců. Menší část druhů ale na katastrofě naopak vydělala, protože jim ubyli konkurenti a přeživší zvířata mohla obsadit uvolněné ekologické niky.

Přežil například podivuhodný Lystrosaurus – tvor příbuzný savcům. Z permu jsou jeho fosilie vzácné, po globální katastrofě však suchozemským ekosystémům dominoval. Šlo o odolného všežravce, který se dokázal vyrovnat se změnami podmínek.

Řetězová reakce

Jenomže pokles druhové početnosti ekosystémy rozkolísal. Paleontologové věděli, že po hlavním vymírání následovalo několik menších vln úbytku druhů, domnívali se však, že šlo o přímé důsledky pokračující sopečné činnosti.

Autoři nového výzkumu však tvrdí, že pro intenzivní vulkanismus po permské katastrofě neexistují důkazy. Tvrdí, že následná vymírání byla důsledkem nestability druhově chudých ekosystémů. Pokud na nějakém území žije jen malý počet druhů, existuje mezi nimi omezené množství ekologických vazeb a jakákoli změna může ekosystém vychýlit z rovnováhy.

Vyhynutí jediného druhu, způsobené například infekcí, zdánlivě malou změnou teploty nebo jiným klimatickým výkyvem, může spustit řetězovou reakci vedoucí k dalšímu vymírání. Právě taková situace se zřejmě na počátku triasu periodicky opakovala. Ekosystémům trvalo osm milionů let, než se jejich druhová rozmanitost zvýšila natolik, že se nezhroutily v důsledku sebemenšího výkyvu.