Vědci sestavili dosud nejpodrobnější rodokmen příbuzenstva plejtváků a keporkaků. Sahá čtyřicet milionů let do minulosti. Umožňuje spekulovat, jaké změny prostředí ovlivnily úspěch celé skupiny.
Kosticovci jsou dnes nejvýraznější svým způsobem obživy, podle kterého se i jmenují. Místo zubů mají v horní čelisti dvě řady desek, označovaných jako kostice. Slouží jim k filtrování drobných organismů, vznášejících se ve vodním sloupci. Kromě kostic jsou zajímaví i rozměry. Mají sklon být velcí. Největší z nich je - jak asi většina čtenářů ví - plejtvák obrovský. Váží 190 tun a měří třicet metrů, což z něj dělá největšího živočicha všech dob. Nebo aspoň největšího známého. Felix Marx a Ewan Fordyce z Otagské univerzity teď důkladně prozkoumali rodokmen kosticovců.
V časopise Royal Society Open Science se snaží odpovídat na otázky, kolik druhů kosticovců kdy žilo, jak se živili, jak rychle se skupina vyvíjela atd. Některé jejich závěry jsou pro nezasvěcence překvapivé. Předně ne všichni kosticovci měli kostice. V minulosti se mezi nimi vyvinula i zvířata vybavená obyčejnými zuby.
V období před třiceti až třiadvaceti miliony let však všechna tato zvířata vymřela. Zřejmě nestačila konkurenci jiných ozubených vodních savců, jako jsou delfíni nebo tuleňové. Bylo to období, v němž dosáhl plné síly Západní příhon - nejsilnější a největší mořský proud na naší planetě, který obtáčí Antarktidu. Pro obživu filtrováním mořské vody je velice výhodný.
Poslední asi tři miliony let zažívají kosticovci těžké časy. Střídání meziledových a ledových dob se jim nehodí. Mělké pobřežní vody se pro ně staly hůře obyvatelnými. Museli se naučit cestovat na dlouhé vzdálenosti mezi polárními oblastmi s dostatkem potravy a okolím rovníku, které se hodí k rozmnožování a výchově mláďat. Bylo by zajímavé sledovat, jak na tom budou za dalších deset nebo dvacet milionů let. Kdybyste náhodou žili tak dlouho, můžete si na ně vzpomenout.
