Vypadá to na první pohled jednoduše, ale kdo někdy zkusil chytit mouchu do dlaně nebo ji trefit plácačkou, ví, že mouchy dovedou být zatraceně rychlé. Michael Dickinson z California Institute of Technology zjistil, jak to ty potvůrky dělají. Neuhýbají bez rozmyslu. Nejprve vyhodnotí situaci a zaujmou nejvýhodnější startovací polohu. To vše během okamžiku.
Odhalit tajemství muší akrobacie pomohla vysokorychlostní digitální kamera, která zaznamenává pohyb mnohem detailněji než nedokonalý lidský zrak. Dickinson svůj výzkum provedl na octomilkách, ale není důvod předpokládat, že se domácí mouchy chovají výrazně jinak. Podrobnosti přináší online vydání časopisu Current Biology.
Ke startu připravit...
Jakmile moucha zaregistruje blížící se nebezpečí, začne se chystat k odletu. Během desetiny sekundy zaujme takovou pozici, která je pro úhybný manévr nejvýhodnější.
Pokud se například plácačka blíží zepředu, moucha posune prostřední nohy vpřed a mírně se zakloní, takže následný odraz ji katapultuje dozadu. Podobně pracuje s těžištěm i při ohrožení z jakéhokoli jiného směru. Její oči mají zorný úhel téměř 360 stupňů, takže ji nepřekvapí ani lstivý útok zezadu.
Tato muší schopnost vyhodnotit situaci a podniknout preventivní kroky na svou obranu vědce překvapila. Tím spíše, že se nejedná o jednoduchý reflex, který by byl pevně spojený se vzlétnutím. Moucha se může připravit, ale pokud následně zjistí, že nebezpečí pominulo, vrátí se opět ke své původní činnosti. Dickinson nyní bude zkoumat, co přesně se v muším mozku při spatření hrozby odehrává.
Praktická rada na závěr
Dickinson se dlouhodobě věnuje biomechanice hmyzího letu a díky svému nejnovějšímu výzkumu zřejmě rozumí muším úhybným manévrům lépe než kdokoli jiný. Přesto nejlepší rada, jakou je schopen zoufalým lovcům much dát, nezní příliš originálně. Pravděpodobně se podle ní řídíte už dávno, vedeni dlouhodobou zkušeností: "Nejlepší je nemířit plácačkou přímo na místo, kde moucha sedí, ale raději trochu dál ve směru, kterým se pokusí uletět."
Foto: Profimedia
