Ptakopysk je směsicí plaza, ptáka ... i vlastního vývoje

Ptakopysk má geny plazů, ptáků a savců, ale také má ve své výbavě geny, které jsou výlučné jen pro něj. Upozorňují na to badatelé v posledním čísle časopisu Nature, které vyjde ve čtvrtek. 

Na základě analýzy genetické výbavy jedinečného živočicha s latinským názvem Ornithorhynchus anatinus a jejího srovnání s geny dalších tvorů mezinárodní tým badatelů došel k závěru, že bílkoviny z jedu ptakopyska patří do stejné genetické rodiny jako jed plazů. Geny bílkovin z mléka mají zase stejnou charakteristiku jako mléko savců. A některé geny, spojené zejména s pohlavními rysy, pocházejí od ptáků. Ale například geny imunitního systému si ptakopysk vyvinul sám. 

Badatelé porovnávali genetické výbavy ptakopyska, psa, člověka, myši, vačice a slepice. Ptakopysk s nimi sdílí 82 procenta genů. Má uzavíratelné uši i nozdry a na zobáku elektrosenzory, jež mu pomáhají zjišťovat přítomnost potenciální kořisti. Na rozdíl od savců má malé mléčné žlázy "zapuštěné" v kůži jako vačnatci. 

Živočich, jenž dorůstá do délky 40 centimetrů, žije v Austrálii a v ostrovní Tasmánii. Je ptakořitní, to znamená, že jde o savce s plazími rysy, například se rozmnožuje kladením vajec. 

Ptakopysk se poprvé objevil v Muzeu přírodních věd v Londýně na konci 18. století. Britský lékař George Shaw jej nejprve považoval za podvrh - možná proto, že má srst připomínající krtka, která mu umožňuje žít ve vodě, bobří ocas, kohoutí ostruhy, nohy s blánami, kachní zobák i zuby. Z hlediska evoluce je považován za jednoho z nejprimitivnějších savců současnosti.

Foto: archiv