Tajemství podmanivosti
Staré housle zní podobně jako lidský hlas, ukázali vědci

Zvuk houslí od nejstarších houslařských mistrů mají blíže k lidskému hlasu než pozdější nástroje. Naznačili to vědci z Tchajwanské univerzity ve studii, kterou v pondělí zveřejnil americký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Vědci tvrdí, že ideálem prvních houslařských mistrů nepochybně bylo napodobit lidský hlas.

Muzikologové se dlouho domnívali, že vynálezci houslí chtěli na prvním místě co nejvěrněji imitovat lidský hlas. Nová studie to potvrzuje na základě zvukové srovnávací analýzy houslí z 16. až 18 století, včetně slavných nástrojů z dílny cremonské rodiny Stradivariů.

Vědci nechali profesionálního houslistu zahrát na 15 různých houslí, včetně modelu z roku 1570 od Andrey Armatiho, který je považován za otce houslí. Rozborem prošly také šestery housle od Antonia Stradivariho (1644-1737) a sedm dalších starých nástrojů z italských měst Cremona a Brescia, které jsou kolébkami moderních houslí.

Tóny vyluzované jednotlivými houslemi srovnali vědci s hlasy osmi zpívajících žen a osmi mužů. Výsledkem bylo, že Stradivariho housle se vyznačovaly akustickými vlastnostmi blízkými lidskému tenoru nebo altu. Nejstarší housle se pak více blížily basu nebo barytonu.

"Tyto vlastnosti by mohly vysvětlit charakteristický jas Stradivariho houslí," vysvětlili vědci. "Ideálním zvukem pro housle v éře baroka bylo napodobení lidského hlasu," doložili vědci. Zaměřili se přitom na takzvané formanty, tedy rezonanční kmitočtová pásma charakteristická pro tóny vznikající v dutinách hudebních nástrojů nebo v hlasovém ústrojí. "Ukázali jsme, že housle z Cremony byly schopné produkovat formanty stejných rysů jako u zpěváků," napsali experti. To také vysvětluje, že houslím, které zkonstruoval Antonio Stradivari v pozdním období svého života, mezi lety 1700 a 1720, se dodnes žádné další nevyrovnají.