Nezvadnou
Geneticky modifikované rostliny jsou odolnější proti suchu

Botanikové připravili huseníček a rajče, které reagují na běžnou zemědělskou chemikálii zavřením průduchů na listech. Mohlo by to pomoci s pěstováním rostlin v suchých oblastech.

Rostliny musí, stejně jako ostatní organismy, kontrolovat látky, které vstupují do jejich těla, nebo ho naopak opouštějí. Povrch jejich listů i stonků je proto obvykle jen málo propustný. Výjimku tvoří zvláštní orgány, označované jako průduchy. Jejich nejdůležitější součást je dvojice buněk, mezi nimiž zeje mezera vedoucí do nitra listu. Buňky mohou měnit svůj objem, čímž rostlině umožňují řídit velikost štěrbiny a tedy objem plynů, který propustí. Mezi těmito plyny i vodní páry.

V horko a suchu potřebuje rostlina zabránit, aby z jejího těla odpařovala voda a ona vysychala. Proto průduchy zatáhne. Jako signál ke stažení průduchů jí slouží kyselina abscisová, důležitý rostlinný hormon, který mimo jiné i tlumí růst rostlin. Kyselina abscisová se váže na zvláštní strukturu na povrchu buněk průduchů, označovanou jako receptor.

Zapadá do ní jako ruka ro rukavice. Když se to stane, spustí receptor kaskádu chemických reakcí uvnitř buňky, které nakonec vedou k uzavření průduchu. Skupina výzkumníků vedená Seanem Cutlerem z Kalifornské univerzity upravila receptor, aby místo kyseliny abscisové reagoval na běžnou zemědělskou chemikálii mandipropamid.

V časopise Nature popisují vědci geneticky modifikované rostliny huseníčku rolního a rajčete, které reagovaly na postřik mandipropamidem uzavřením průduchů. Když je vědci vystavili suchu, neměly problém přežít. Nová genetická úprava by mohla ušetřit hodně peněz farmářům v suchých oblastech, kteří pro svoje podnikání musí provozovat složité a drahé zavlažovací systémy.

Proč by ale nedala použít přímo kyselina abscisová? Možné to je, ale není to praktické. Její syntéza je drahá. Není příliš stabilní a brzo se rozpadá. S mandipropanidem žádné takové problémy nejsou a zemědělci jím ošetřují rostliny tak jako tak.