Írán stanovil rok 2020 jako cílové datum pro vybudování prvního experimentálního reaktoru pro jadernou fúzi. Pokud by slib dodržel, stal by se první zemí světa, které se to podařilo. Je to však velmi nepravděpodobné.
Zatímco v reaktorech nynějších atomových elektráren vzniká energie štěpením atomů s těžkými jádry, v reaktorech na termojadernou fúzi se naopak slučují atomy s lehkými jádry (deuterium a tritium, dva izotopy vodíku) na atomy s jádry těžšími. Tím se uvolní obrovská energie, kterou potřebovaly částice lehčích atomů k tomu, aby držely pohromadě, a která je mnohem větší než ta, která vzniká při štěpení atomů. Obrovskou výhodou je, že při fúzi nevzniká radioaktivní odpad a palivo (vodík) je prakticky nevyčerpatelné.
Technologické potíže
O zkrocení termojaderné fúze se vědci neúspěšně pokoušejí už od padesátých let minulého století. Udržet fúzní reakci totiž není vůbec jednoduché. Probíhá v ionizovaném plynu (plazmatu) při teplotách dosahujících stovek milionů stupňů Celsia.
Fúze dodává energii hvězdám včetně našeho Slunce, člověk ji zatím umí rozběhnout pouze explozivně ve vodíkové pumě. Ve fúzním reaktoru (tokamaku) by měla probíhat řízeně. Plazma je v něm udržováno silným magnetickým polem, které vytváří jakousi virtuální nádobu a brání kontaktu plazmatu se stěnami tokamaku.
V Cadarache na jihu Francie vzniká mezinárodní projekt obřího tokamaku ITER, který by jako první na světě měl produkovat více energie, než kolik se do něj bude dodávat pro udržení plazmatu. Stavba se však prodražuje a prodlužuje, její dokončení je zatím v nedohlednu.
Má Írán velké oči?
Írán už v červenci oznámil, že zahajuje vědecký výzkum jaderné fúze. Podle aktuální zprávy polooficiální íránské agentury ISNA hodlá specializovaný vědecký ústav zaměstnat až stovku nových expertů, kteří se do projektu zapojí tak, aby byl do roku 2020 experimentální reaktor hotov.
Přestože jaderné ambice Íránu vyvolávají značné obavy západních států, plány na zvládnutí jaderné fúze hodnotí odborníci s velkou rezervou. Není známo, že by Írán na tomto poli jakkoli pokročil za hranice základního výzkumu.
