Za roh lze vidět i bez periskopu. Vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) na to šli podobně jako netopýři, jen místo zvukové ozvěny využili "ozvěnu", kterou od objektů vrací odražené světlo.
Nejprve vyslali kratičký laserový puls na stěnu za objektem, který chtěli zobrazit, ale v přímém výhledu jim bránila zástěna. Fotony se odrazily od zdi do všech směrů, některé zasáhly skrytý objekt a od něj se odrazily zpět ke zdi.
Malá část z nich nakonec dopadla na čip kamery. Vědci měřili čas, který to každému z nich zabralo. Laserový paprsek navíc během zlomku sekundy šedesátkrát změnil svůj směr, aby scénu zachytil z různých úhlů.
Normální kamera by na zachycení rozdílů v čase příletu jednotlivých fotonů samozřejmě nestačila, protože při obrovské rychlosti světla by všechny zaznamenala prakticky současně.
Autoři experimentální sestavy, kteří o svém počinu informují v časopise Nature Communications, proto použili extrémně vysokorychlostní kameru schopnou pořizovat snímky v intervalu dvou pikosekund, tedy dvou biliontin (10-12) sekundy. Za tak dlouho světlo urazí pouze 0,6 milimetru. Časové rozlišení tedy bylo dostatečné k tomu, aby zachytilo rozdíly v délce letu jednotlivých fotonů odražených od různých částí objektu.
Takto nasbírané informace pak počítač vyhodnotil a rekonstruoval z nich přibližnou podobu scény skryté za rohem. Výsledný obraz není zdaleka dokonalý, ale pro hrubou orientaci postačí.
Technologie by mohla najít využití například při záchranných pracích v nepřístupném terénu, při endoskopických operacích nebo třeba při archeologickém výzkumu.
