KYSLÍKOVÁ TERAPIE DORAZILA DO ČESKA; NEUBLÍŽÍ, NEPOMŮŽE
Zase ubyla jedna věc, kterou nelze koupit za peníze. Také pro kyslík je možné zajít do obchodu. Prodává se v plechovkách a míchá do krémů. Koupit si trochu toho kyslíku je možné už i v Česku.
Kyslíkový bar je místo, kde se intenzivně nasává. Přesněji - host sem přijde, strčí si do nosu hadičku a dýchá koncentrovaný kyslík. Taková věc poprvé napadla v devadesátých letech Japonce, sužované stresem a nezdravým ovzduším. Dnes je kyslíkový bar atrakcí v nákupních centrech po celém světě, zřizují si je noční kluby, ale třeba i lékárny. Dokonce firmy v Česku si zařízení nechávají dovézt jako atrakci na večírek; před časem takhle lokali třeba lidé u Marks & Spencer nebo CIBA Vision.
Kyslík je možné koupit také v plechu. Když cestovatel otevře ledničku například ve frankfurtském hotelu Sheraton, v hannoverském Radisonu nebo curyšském Mövenpicku, najde tam kyslíkový sprej s inhalátorem. V případě únavy a nepohody si může několikrát dýchnout. „Kyslík ve spreji“ je k dostání také v některých českých lékárnách a fitness centrech, osm litrů se vejde do plechovky velikosti laku na vlasy a stojí asi tři sta padesát korun. „Pomáhá to při únavě a při stresu, člověk dostane novou energii. Také když máte kocovinu, hned vám je lépe,“ vysvětluje Filip Rajchart ze společnosti Oxylife, která vsadila na budoucnost kyslíku; nejrůznější produkty prodává po internetu a chystá otevření prvního kyslíkového obchodu. Rajchart sám má u nosu kanylu připojenou na zařízení, které připomíná klimatizaci. Ze vzduchu, kde je standardních dvacet procent kyslíku, vyrábí koncentrát, kde je ho prý kolem sedmdesáti procent. Probublává přes nádobku s vůní: podle chuti lze dýchat mátově, čokoládově, banánově. „Kouření a pití je zlozvyk, dýchání kyslíku dobrozvyk,“ libuje si Rajchart.
Neexistují však studie, které by dobro kyslíku dokazovaly. Lékaři jsou spíš skeptičtí: „Člověk si při nádechu vezme ze vzduchu asi čtyři procenta kyslíku, v krvi není dostatek volných přenašečů, na které by se v navýšené nabídce kyslík navázal,“ říká lékař Petr Holub. Kyslík z plechovky dával na zkoušku svým svěřencům z fotbalové reprezentace do sedmnácti let. Jistý efekt ale viděl: „Při vrcholném vypětí to může být dobré. Výhoda je hlavně v tom, že se sportovec uklidní a při inhalaci si srovná dech. Lidé obecně špatně dýchají, a když se dech zklidní, zklidní se i celý organismus,“ říká Holub.
Na trhu jsou také další kyslíkové vymoženosti: například okysličená voda, v níž je pětatřicetkrát více kyslíku než v obyčejné H2O, anebo kyslíková kosmetika. Tady jsou lékaři ještě nedůvěřivější, otázka totiž je, kolik kyslíku se skutečně dostane do těla.
Kyslík má ovšem velkou výhodu - stěží někomu ublíží. „Ve vysokých dávkách je toxický. Ale běžným dýcháním, byť i koncentrovaného kyslíku, otrava nehrozí. Muselo by se dýchat řadu hodin,“ potvrzuje Holub.
