Lidí na světě přibývá, ale plocha využitelná k zemědělství zůstává přibližně stejná, pokud neklesá. Pokud chtějí zemědělci lidstvo uživit, musí neustále přicházet s novými nápady.
Výnosy většiny zemědělských plodin rok od roku rostou. Ačkoliv jednoho dne musí přijít okamžik, kdy narazíme na biologické, nebo spíš biofyzikální, hranice jejich dalšího zyvšování, zatím to tak nevypadá. Skupina zemědělských výzkumníků pod vedením Xinping Chena z Čínské zemědělské univerzity v Pegingu teď dokázala, že je možné ve zvyšování výnosů dál pokračovat. Není k tomu třeba používat víc dusíkatých hnojiv nebo jiných postupů, které vyčerpávají půdu a přispívají k vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry.
Vysoké dávky hnojiv mohou podle Chena a jeho spolupracovníků úrodu dokonce spíš snižovat než zvyšovat. Navíc jsou drahé. Vědci testovali nový typ pěstování obilí. Srovnali čtyři přístupy k zemědělství na 153 čínských rýžových, pšeničných a kukuřičných polích mezi lety 2009 a 2012.
První z nich byl běžný přístup místních farmářů. Druhé bylo mírně vylepšené místní zemědělství s novými technologiemi. Třetí byla intenzivní výroba, zaměřená na co nejvyšší výnos bez ohledu na náklady a životní prostředí. Jako poslední byl kompromis mezi náklady a životním prostředím a výnosem.
Čtvrtá cesta znamenala například sázení odrůd, které se hodily pro dané místo v době, kdy na něm nejlépe porostou, aby bylo třeba využít co nejméně hnojiva. Pokud už se hnojivo používá, hodí se vzít v úvahu i stadium růstu, protože v některých fázích hnojení rostliny víc brzdí, než urychluje. Výnosy zvyšuje také sázení každé odrůdy v rozestupech, které jsou pro ni ideální.
Výzkumníci tvrdí, že pomocí tohoto přístupu zvládli dosáhnout okolo devadesát šest až devadesát devět procent účinnosti intenzivní výroby. K uživení světa v roce 2030 stačí podle jejich odhadů, aby farmáři zvládli jen osmdesát procent.
