Milimetr dlouhé háďátko obecné má nervovou soustavu tvořenu pouhými třemi stovkami neuronů, po mozku ani památky. Přesto se s přehledem pohybuje i ve složitém prostředí plném překážek. Jordan Boyle z univerzity v anglickém Leedsu se jím inspiroval a vyrobil robota, který jen tak někde neuvázne.
Háďátko Caenorhabditis elegans patřící mezi hlístice je nesmírně populární mezi biology, kteří z něj stejně jako z bakterie Escherichia coli, kvasinky, huseníčku, octomilky, žáby drápatky, myši, potkana a několika dalších druhů udělali jeden ze svých modelových organismů, o nichž vědí téměř vše.
Jordan Boyle není biolog, ale kybernetik. Přesto ho háďátko fascinuje také. Do té míry, že vyrobil jeho dvoutisíckrát zvětšenou kopii, která při pohybu používá stejné algoritmy jako skutečná hlístice, jež se dovede vlnit opravdu elegantně (viz její latinské druhové jméno).
Jiní hadovití roboti jsou vybaveni čidly, která registrují překážky v okolí a pohyb robota směrují tak, aby se jim aktivně vyhnul. Boylovo roboháďátko se o své okolí vůbec nestará a jen se vrtí ze strany na stranu. Když narazí na překážku, ignoruje ji a pokračuje ve svém automatickém pohybu.
"Kombinace takového kontrolního systému s ohebným tělem znamená, že robot se slepě přizpůsobí jakékoli překážce. Prostě si jen říká: 'Pojď, pojď, pojď'," vysvětluje na webu University of Leeds Boyle. A ono to funguje. Robotovi sice občas trvá trochu déle, než se z nějaké pasti vymotá, ale nakonec slaví úspěch.
Boyle věří, že jeho robot by mohl být užitečný při průzkumu nepřístupného terénu, například trosek budov zničených zemětřesením. Pro tento účel ho však bude třeba zmenšit, aby se prosmýkl i malými skulinami. Zatím měří na délku dva metry a na šířku šestnáct centimetrů.
